STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Tu teprve se hnul rabbi a kráčel s obnaţenou hlavou růţemi a jiným kvítím k vozu,kdeţ pokleknuv prosil krále o milost pro své souvěrce. Král jeho zjevem a tím, co se tu stalo,překvapen, poručil mu, aby přišel na hrad. To byla veliká milost.Druhé pak dosáhl v královském sídle, kdeţ s prosbou dobře pochodil.Ţidé nemusili do vyhnanství a jejich rabbi Lów byl od té doby nejednou pozván nahrad ke králi, jemuţ mnohou chvíli ukrátil svým kouzelnickým uměním. Jednou si přál králRudolf, aby mu rabbi Bezalel ukázal arciotce Abraháma, Izáka, Jakuba a syny Jakubovy.Rabbi váhal, posléze však slíbil, ţe vyplní přání svého panovníka, jen o to ţe prosí, aby senikdo ani neusmál, aţ se objeví posvátné postavy patriarchů.Král a dvořané shromáţdění v odlehlé síni slíbili a dychtivě hleděli do hlubokéhovýklenku u okna, kdeţ v šeru stál váţný veliký rabbi. Ale jiţ zmizel jakoby v mlze a z šedéhomračna vynořila se vysoká postava starce nadlidské velikosti, v řásném rouše, samojediná,jasně osvětlená. Zjevila se, velebně se nesla před očima všech, aţ náhle zanikla, jako byzhasla v šedém mraku. To byla podoba Abrahámova. Za ním zjevil se Izák, pak Jakub asynové jeho, Juda, Ruben, Simeon, Izachar a ostatní, zjevovali se jeden po druhém a král advořané tiše a váţně hleděli na předky ţidovského národa. Aţ tu z mraku se vynořil takéJakubův syn Naftalím, muţ ryšavý a pihovatý, jenţ rychle kol klusal, jako by nechtělzmeškat, jako by ostatní honil. A tu se král smíchu neubránil. A jak se král zasmál, zmizel imrak a všecko vidění, a jiţ hlučely prostornou síní výkřiky úţasu i hrůzy.Dvořané vyskakovali ze svých sedadel a všichni hleděli a ukazovali vzhůruk malovanému stropu.Pohnul se, patrně se sedal, klesal víc a více. Vysoký sál byl niţší a niţší. Dvořané nasmrt bledí chtěli ke dveřím, ale nemohli z místa. Byli jako přimrazeni. Všichni křičeli naBezalela, i král na něj volal, ať zastaví strop.I vystoupil rabbi z výklenku, vztáhl své ruce a říkal cosi. Neţli doříkal, klenba sezarazila a jiţ se pak neníţila. Král jiţ o další zjevení nedbal. Chvátal ven a za ním všichnidvořané.Strop se však do své výše nevrátil. Kam se aţ sníţil, tam zůstal. Král pak uţ nikdy doté síně nevkročil. Zavřeli její dveře a tak zavřenou zůstala napořád.Rabbi Lów ben Bezalel neupadl v nemilost pro tuto příhodu. Ano stalo se, ţe i sámkrál Rudolf ho navštívil v jeho domě 68 . Takové cti se Ţidovskému Městu ještě nedostalo. Ale68 V č. 91.127