STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon STARÃ POVÄSTI ÄESKÃ ALOIS JIRÃSEK - Rodon
„Sedláka nečekej! Toť byl jistě jeden z těch trpaslíků.“ A teprve nyní vyjevil svémuzeti, co se mu před lety stalo v tom lese a proč tam po svatbách i později jezdili.„Kdo by se nadál, ţe se to takhle vyplní,“ zvolal rabbi Jizchak. „Takhle, tak podivně!Ale buď Šadaj pochválen navěky věků!“Mordechai Maizl zůstal boháčem aţ do smrti. Nebyl však lakomcem, nýbrţ přál stálesvým souvěrcům a mnoho dobrého jim prokázal.Synagóga, jiţ svým nákladem vystavěl, slově podnes po něm. Kromě ní zbudoval vŢidovském Městě radnici, lázně pro ţenské, chudobinec a sirotčinec ţidovský, a ţe křivolaké,blátivé a špinavé uličky a ulice Ţidovského Města byly vydláţděny, jest také jeho dílo. Takéhřbitov rozšířil a vţdy a všude na chudé pamatoval. Tak činil aţ do své smrti, kterouţ sešelroku 1601.Za panování Rudolfa II. ţil v Ţidovském Městě praţském rabbi Jehuda Lów benBezalel, muţ vysoce učený a zkušený. Byl vysoké postavy, a proto mu říkali „veliký rabbi“.Vyznal se znamenitě nejen v talmudu a kabale, ale také v matematice a hvězdářství. Nejednotajemství přírody, jiným skryté, bylo mu povědomo a dovedl leccos divného, takţe lidé ţaslinad jeho kouzelnou mocí.Pověst o něm šla široko daleko a pronikla také nahoru do hradu sv. Václava, ke dvoruRudolfa krále. Jeho dvorský hvězdář Tycho de Brahe váţil si učeného Jehudy Lówa; sámpanovník seznal ho podivným způsobem.Kdysi jel z Hradčan na Staré Město v komorním voze 67 v průvodu jízdných dvořanů.Bylo to zrovna, kdyţ vydal rozkaz, aby všichni ţidé se vystěhovali z Prahy. Rabbi Lów šeltenkráte ke dvoru prosit za souvěrce; ale nepořídil, neboť ho ke králi ani nepustili. Nyní na nějčekal, a to zrovna prostřed Kamenného mostu, neboť měl bezpečnou zprávu, ţe tudy pojede.Kdyţ lidé na mostě zhlédli královský nádherný povoz se čtyřmi koňmi v krásném,leskle kovaném řemení a skvělý průvod na koních, volali na rabína, aby se klidil z cesty. NeţLów stál, jako by neslyšel, zrovna v cestě královskému kočáru.Tu se jiţ lidé na učeného muţe osopovali a jiţ po něm házeli. Kamení a bláto po němmetali, a kvítí na něj padalo, na jeho plášť, hlavu a k nohám jeho.Vtom dojíţděl královský povoz. Rabín se však ani na krok nehnul z jeho dráhy. Akoně ho nezajeli, nýbrţ sami se před ním zastavili, ač jich kočí nezarazil.67 Kočár.126
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel s obnaţenou hlavou růţemi a jiným kvítím k vozu,kdeţ pokleknuv prosil krále o milost pro své souvěrce. Král jeho zjevem a tím, co se tu stalo,překvapen, poručil mu, aby přišel na hrad. To byla veliká milost.Druhé pak dosáhl v královském sídle, kdeţ s prosbou dobře pochodil.Ţidé nemusili do vyhnanství a jejich rabbi Lów byl od té doby nejednou pozván nahrad ke králi, jemuţ mnohou chvíli ukrátil svým kouzelnickým uměním. Jednou si přál králRudolf, aby mu rabbi Bezalel ukázal arciotce Abraháma, Izáka, Jakuba a syny Jakubovy.Rabbi váhal, posléze však slíbil, ţe vyplní přání svého panovníka, jen o to ţe prosí, aby senikdo ani neusmál, aţ se objeví posvátné postavy patriarchů.Král a dvořané shromáţdění v odlehlé síni slíbili a dychtivě hleděli do hlubokéhovýklenku u okna, kdeţ v šeru stál váţný veliký rabbi. Ale jiţ zmizel jakoby v mlze a z šedéhomračna vynořila se vysoká postava starce nadlidské velikosti, v řásném rouše, samojediná,jasně osvětlená. Zjevila se, velebně se nesla před očima všech, aţ náhle zanikla, jako byzhasla v šedém mraku. To byla podoba Abrahámova. Za ním zjevil se Izák, pak Jakub asynové jeho, Juda, Ruben, Simeon, Izachar a ostatní, zjevovali se jeden po druhém a král advořané tiše a váţně hleděli na předky ţidovského národa. Aţ tu z mraku se vynořil takéJakubův syn Naftalím, muţ ryšavý a pihovatý, jenţ rychle kol klusal, jako by nechtělzmeškat, jako by ostatní honil. A tu se král smíchu neubránil. A jak se král zasmál, zmizel imrak a všecko vidění, a jiţ hlučely prostornou síní výkřiky úţasu i hrůzy.Dvořané vyskakovali ze svých sedadel a všichni hleděli a ukazovali vzhůruk malovanému stropu.Pohnul se, patrně se sedal, klesal víc a více. Vysoký sál byl niţší a niţší. Dvořané nasmrt bledí chtěli ke dveřím, ale nemohli z místa. Byli jako přimrazeni. Všichni křičeli naBezalela, i král na něj volal, ať zastaví strop.I vystoupil rabbi z výklenku, vztáhl své ruce a říkal cosi. Neţli doříkal, klenba sezarazila a jiţ se pak neníţila. Král jiţ o další zjevení nedbal. Chvátal ven a za ním všichnidvořané.Strop se však do své výše nevrátil. Kam se aţ sníţil, tam zůstal. Král pak uţ nikdy doté síně nevkročil. Zavřeli její dveře a tak zavřenou zůstala napořád.Rabbi Lów ben Bezalel neupadl v nemilost pro tuto příhodu. Ano stalo se, ţe i sámkrál Rudolf ho navštívil v jeho domě 68 . Takové cti se Ţidovskému Městu ještě nedostalo. Ale68 V č. 91.127
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104: králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154: udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156: Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158: Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160: Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162: vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164: Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166: Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168: Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170: Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172: Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174: musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176: v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
„Sedláka nečekej! Toť byl jistě jeden z těch trpaslíků.“ A teprve nyní vyjevil svémuzeti, co se mu před lety stalo v tom lese a proč tam po svatbách i později jezdili.„Kdo by se nadál, ţe se to takhle vyplní,“ zvolal rabbi Jizchak. „Takhle, tak podivně!Ale buď Šadaj pochválen navěky věků!“Mordechai Maizl zůstal boháčem aţ do smrti. Nebyl však lakomcem, nýbrţ přál stálesvým souvěrcům a mnoho dobrého jim prokázal.Synagóga, jiţ svým nákladem vystavěl, slově podnes po něm. Kromě ní zbudoval vŢidovském Městě radnici, lázně pro ţenské, chudobinec a sirotčinec ţidovský, a ţe křivolaké,blátivé a špinavé uličky a ulice Ţidovského Města byly vydláţděny, jest také jeho dílo. Takéhřbitov rozšířil a vţdy a všude na chudé pamatoval. Tak činil aţ do své smrti, kterouţ sešelroku 1601.Za panování Rudolfa II. ţil v Ţidovském Městě praţském rabbi Jehuda Lów benBezalel, muţ vysoce učený a zkušený. Byl vysoké postavy, a proto mu říkali „veliký rabbi“.Vyznal se znamenitě nejen v talmudu a kabale, ale také v matematice a hvězdářství. Nejednotajemství přírody, jiným skryté, bylo mu povědomo a dovedl leccos divného, takţe lidé ţaslinad jeho kouzelnou mocí.Pověst o něm šla široko daleko a pronikla také nahoru do hradu sv. Václava, ke dvoruRudolfa krále. Jeho dvorský hvězdář Tycho de Brahe váţil si učeného Jehudy Lówa; sámpanovník seznal ho podivným způsobem.Kdysi jel z Hradčan na Staré Město v komorním voze 67 v průvodu jízdných dvořanů.Bylo to zrovna, kdyţ vydal rozkaz, aby všichni ţidé se vystěhovali z Prahy. Rabbi Lów šeltenkráte ke dvoru prosit za souvěrce; ale nepořídil, neboť ho ke králi ani nepustili. Nyní na nějčekal, a to zrovna prostřed Kamenného mostu, neboť měl bezpečnou zprávu, ţe tudy pojede.Kdyţ lidé na mostě zhlédli královský nádherný povoz se čtyřmi koňmi v krásném,leskle kovaném řemení a skvělý průvod na koních, volali na rabína, aby se klidil z cesty. NeţLów stál, jako by neslyšel, zrovna v cestě královskému kočáru.Tu se jiţ lidé na učeného muţe osopovali a jiţ po něm házeli. Kamení a bláto po němmetali, a kvítí na něj padalo, na jeho plášť, hlavu a k nohám jeho.Vtom dojíţděl královský povoz. Rabín se však ani na krok nehnul z jeho dráhy. Akoně ho nezajeli, nýbrţ sami se před ním zastavili, ač jich kočí nezarazil.67 Kočár.126
Change language