STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

31.07.2015 Views

Rabbi Jizchak uţasl a jiţ nepochyboval, ţe ten chudý chlapec, Mordechai se jmenoval,syn chudého ţida Šaluma Maizla 66 , je ten vyvolený dědic. Pochválil ho za jeho poctivost, dalmu ostatní dva dukáty a vyzval ho, aby u něho zůstal, ţe ho bude šatit, ţe ho dá učit jakosvého syna. Mladý Mordechai se zaradoval, ale hned děkoval, ţe nemůţe, matka ţe je celýden v krámě a otec ţe je slepý.„Je sám a nemá nikoho, kdo by ho vodil ze synagógy. Chodí tam třikrát denně,“doloţil chlapec.„Zaplatím mu vůdce,“ nabízel primas.„Cizí ho nikdy tak neobslouţí jako vlastní.“A mladý Mordechai nezůstal. Za nějaký den došel primas k jeho rodičům a nabídl jim,aby svého syna k němu alespoň posílali, kaţdý den na několik hodin, ţe jim ho dá vychovatdo obchodu, aby měl lepší ţivobytí neţli oni.„Chlapec váš se mi líbí,“ pravil, „je hodný, a zůstane-li tak, dal bych mu i svou dceruza manţelku.“Šálům a jeho manţelka, potěšení jiţ návštěvou bohatého primasa, ustrnuli av radostném pohnutí nechtěli ani svému sluchu věřit. Vděčně přijali primasovo nabídnutí asvatosvatě slíbili, ţe prozatím nikomu nic nepovědí, jak si toho Jizchak přál.Tak se dostal patnáctiletý Mordechai Maizl do domu primasova. Denně však vodilsvého otce do synagógy a také své matce pomáhal, jak mohl. V učení a v obchodě prospívalznamenitě, a kdyţ mu bylo dvacet let, oţenil ho rabbi Jizchak se svou dcerou, která simladého Maizla upřímně zamilovala.Sotvaţe minulo sedm dní po svatbě, dal primas zapřáhnout a vyjel z Prahy. Mladéhozetě vzal s sebou a zavezl ho do onoho lesa, kde před šesti lety měl tak podivné vidění.Maizlovi však neřekl, proč tam jede, ţe pro vaky zlata a stříbra. V lese prodleli po celou noc,aţ do úsvitu.Nic však nespatřili, ani záře, ani trpaslíků.Rabbi Jizchak vracel se nespokojen do Prahy. Ne však bez naděje. Nadál se, ţepodruhé budou šťastnější. Ale nebyli. Ani potřetí, kdyţ zajeli do toho lesa. Po čase znovu setam primas vydal i se svým zetěm, jemuţ však do té chvíle nic nezjevil. Ale ani tentokrátenepochodil. Jiţ nabyl primas přesvědčení, ţe vše, co tenkráte viděl, bylo pekelné mámení, ţeho ďábel tak ošidil, aby provdal dceru za takového chudáka. To primasa hnětlo velice.66 Maizlova ulice v Josefově (Ţidovském Městě) má jméno po něm.124

A pak uţ nemohl své mrzutosti ani utajit. Zeť, kterého jindy tolik vynášel, se muznelíbil, a jiţ mu to starý ţid dával najevo. Jednal s ním čím dále tím chladněji, pak aţ příkře.Mladý Maizl to těţce nesl; posléze se odhodlal, ţe odejde z domu primasova, kdeţ byl patrněna obtíţ.Mladá jeho ţena mu nebránila, a tak se vystěhovali.Mordechai Maizl převzal matčin obchod ţelezem a zvelebil ho záhy tak, ţe byl jednímz nejpřednějších v Ţidovském Městě, ano v celé Praze. Mladý kupec se přičinil a Pán Bůh dalpoţehnání. Mordechai Maizl stal se záhy zámoţným; nezpyšněl však a nezatvrdil se ve svémsrdci. Na chudé pamatoval vţdy, rozdával hojné almuţny a dary a ujímal se nevinnězchudlých a zadluţených, jeţ z vězení vykupoval. I stalo se, ţe jednou v létě, bylo předeţněmi, přišel k němu do krámu nějaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si vybral náčiní zbrusunové, kosy a srpy, ale dodal hned, ţe teď přede ţněmi nemá peněz, aby Maizl byl tak hodný azboţí to mu uvěřil. A Maizl, jemuţ se zdál sedlák vpravdě poctivý, dal mu ty vybrané věci nadluh. Sedlák tím potěšen pravil:„Nu, věru, jsi hodný člověk, ţe mně neznámému věříš. A víš-li co, mám doma starouţeleznou truhlu, tuze těţkou. Nemohu ji otevřít, dost jsem se namáhal. A nepotřebuju ji. Tu tipřivezu a dám na dluh.“ Třetího dne přijel s truhlou. Byla skutečně velmi těţká a váţila tolik,ţe sedlák jejím ţelezem nejenom svůj dluh zaplatil, ale ještě něco na hotovosti dostal.Pozdě navečer chtěl Maizl ţeleznou truhlu otevřít. Ale jen dláto zaloţil, jen kladivemuhodil, a víko samo odskočilo a se vymrštilo. A pod víkem! Maizl ţasl, trnul, jako oslněnhleděl na spoustu zlata a stříbra, jehoţ byla ţelezná truhla plná. Mladý kupec se zaradoval,neţ ihned se vzpamatovav, spustil víko, truhlu zavřel, a ţádnému nic neřekl, ani své ţeně.Čekal den, týden, měsíc, ţe sedlák se rozpomene a ţe přijde pro svůj poklad. Ale měsícemíjely a nikdo nešel, nikdo se nehlásil. Maizl sedláka neznal, ani nevěděl, odkud je. Kdyţ pakminul rok, počal Maizl pokladu uţívat jako svého.První, co učinil, bylo, ţe došel k vrchnímu rabínu a odevzdal mu velkou částku peněz,aby za ně vystavěna byla nová synagóga. Vyhradil si však, aby se nikdo nedověděl, ţe on typeníze na stavbu věnoval. Neţ kdyţ stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvěcována,prohlásil rabín veřejně přede všemi v nové synagóze, kdo ji vystavěl, a ukázal na MordechaiaMaizla, stojícího skromně v koutku.Všichni se k němu hrnuli, blahořečili mu a blahopřáli. První ze všech byl rabbiJizchak, jeho tchán. Ten se nyní s ním usmířil, a kdyţ se mu pak zeť svěřil, jak bylo sesedlákem, jak s jeho ţeleznou truhlou, řekl mu primas najisto:125

A pak uţ nemohl své mrzutosti ani utajit. Zeť, kterého jindy tolik vynášel, se muznelíbil, a jiţ mu to starý ţid dával najevo. Jednal s ním čím dále tím chladněji, pak aţ příkře.Mladý Maizl to těţce nesl; posléze se odhodlal, ţe odejde z domu primasova, kdeţ byl patrněna obtíţ.Mladá jeho ţena mu nebránila, a tak se vystěhovali.Mordechai Maizl převzal matčin obchod ţelezem a zvelebil ho záhy tak, ţe byl jednímz nejpřednějších v Ţidovském Městě, ano v celé Praze. Mladý kupec se přičinil a Pán Bůh dalpoţehnání. Mordechai Maizl stal se záhy zámoţným; nezpyšněl však a nezatvrdil se ve svémsrdci. Na chudé pamatoval vţdy, rozdával hojné almuţny a dary a ujímal se nevinnězchudlých a zadluţených, jeţ z vězení vykupoval. I stalo se, ţe jednou v létě, bylo předeţněmi, přišel k němu do krámu nějaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si vybral náčiní zbrusunové, kosy a srpy, ale dodal hned, ţe teď přede ţněmi nemá peněz, aby Maizl byl tak hodný azboţí to mu uvěřil. A Maizl, jemuţ se zdál sedlák vpravdě poctivý, dal mu ty vybrané věci nadluh. Sedlák tím potěšen pravil:„Nu, věru, jsi hodný člověk, ţe mně neznámému věříš. A víš-li co, mám doma starouţeleznou truhlu, tuze těţkou. Nemohu ji otevřít, dost jsem se namáhal. A nepotřebuju ji. Tu tipřivezu a dám na dluh.“ Třetího dne přijel s truhlou. Byla skutečně velmi těţká a váţila tolik,ţe sedlák jejím ţelezem nejenom svůj dluh zaplatil, ale ještě něco na hotovosti dostal.Pozdě navečer chtěl Maizl ţeleznou truhlu otevřít. Ale jen dláto zaloţil, jen kladivemuhodil, a víko samo odskočilo a se vymrštilo. A pod víkem! Maizl ţasl, trnul, jako oslněnhleděl na spoustu zlata a stříbra, jehoţ byla ţelezná truhla plná. Mladý kupec se zaradoval,neţ ihned se vzpamatovav, spustil víko, truhlu zavřel, a ţádnému nic neřekl, ani své ţeně.Čekal den, týden, měsíc, ţe sedlák se rozpomene a ţe přijde pro svůj poklad. Ale měsícemíjely a nikdo nešel, nikdo se nehlásil. Maizl sedláka neznal, ani nevěděl, odkud je. Kdyţ pakminul rok, počal Maizl pokladu uţívat jako svého.První, co učinil, bylo, ţe došel k vrchnímu rabínu a odevzdal mu velkou částku peněz,aby za ně vystavěna byla nová synagóga. Vyhradil si však, aby se nikdo nedověděl, ţe on typeníze na stavbu věnoval. Neţ kdyţ stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvěcována,prohlásil rabín veřejně přede všemi v nové synagóze, kdo ji vystavěl, a ukázal na MordechaiaMaizla, stojícího skromně v koutku.Všichni se k němu hrnuli, blahořečili mu a blahopřáli. První ze všech byl rabbiJizchak, jeho tchán. Ten se nyní s ním usmířil, a kdyţ se mu pak zeť svěřil, jak bylo sesedlákem, jak s jeho ţeleznou truhlou, řekl mu primas najisto:125

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!