STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

A pak uţ nemohl své mrzutosti ani utajit. Zeť, kterého jindy tolik vynášel, se muznelíbil, a jiţ mu to starý ţid dával najevo. Jednal s ním čím dále tím chladněji, pak aţ příkře.Mladý Maizl to těţce nesl; posléze se odhodlal, ţe odejde z domu primasova, kdeţ byl patrněna obtíţ.Mladá jeho ţena mu nebránila, a tak se vystěhovali.Mordechai Maizl převzal matčin obchod ţelezem a zvelebil ho záhy tak, ţe byl jednímz nejpřednějších v Ţidovském Městě, ano v celé Praze. Mladý kupec se přičinil a Pán Bůh dalpoţehnání. Mordechai Maizl stal se záhy zámoţným; nezpyšněl však a nezatvrdil se ve svémsrdci. Na chudé pamatoval vţdy, rozdával hojné almuţny a dary a ujímal se nevinnězchudlých a zadluţených, jeţ z vězení vykupoval. I stalo se, ţe jednou v létě, bylo předeţněmi, přišel k němu do krámu nějaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si vybral náčiní zbrusunové, kosy a srpy, ale dodal hned, ţe teď přede ţněmi nemá peněz, aby Maizl byl tak hodný azboţí to mu uvěřil. A Maizl, jemuţ se zdál sedlák vpravdě poctivý, dal mu ty vybrané věci nadluh. Sedlák tím potěšen pravil:„Nu, věru, jsi hodný člověk, ţe mně neznámému věříš. A víš-li co, mám doma starouţeleznou truhlu, tuze těţkou. Nemohu ji otevřít, dost jsem se namáhal. A nepotřebuju ji. Tu tipřivezu a dám na dluh.“ Třetího dne přijel s truhlou. Byla skutečně velmi těţká a váţila tolik,ţe sedlák jejím ţelezem nejenom svůj dluh zaplatil, ale ještě něco na hotovosti dostal.Pozdě navečer chtěl Maizl ţeleznou truhlu otevřít. Ale jen dláto zaloţil, jen kladivemuhodil, a víko samo odskočilo a se vymrštilo. A pod víkem! Maizl ţasl, trnul, jako oslněnhleděl na spoustu zlata a stříbra, jehoţ byla ţelezná truhla plná. Mladý kupec se zaradoval,neţ ihned se vzpamatovav, spustil víko, truhlu zavřel, a ţádnému nic neřekl, ani své ţeně.Čekal den, týden, měsíc, ţe sedlák se rozpomene a ţe přijde pro svůj poklad. Ale měsícemíjely a nikdo nešel, nikdo se nehlásil. Maizl sedláka neznal, ani nevěděl, odkud je. Kdyţ pakminul rok, počal Maizl pokladu uţívat jako svého.První, co učinil, bylo, ţe došel k vrchnímu rabínu a odevzdal mu velkou částku peněz,aby za ně vystavěna byla nová synagóga. Vyhradil si však, aby se nikdo nedověděl, ţe on typeníze na stavbu věnoval. Neţ kdyţ stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvěcována,prohlásil rabín veřejně přede všemi v nové synagóze, kdo ji vystavěl, a ukázal na MordechaiaMaizla, stojícího skromně v koutku.Všichni se k němu hrnuli, blahořečili mu a blahopřáli. První ze všech byl rabbiJizchak, jeho tchán. Ten se nyní s ním usmířil, a kdyţ se mu pak zeť svěřil, jak bylo sesedlákem, jak s jeho ţeleznou truhlou, řekl mu primas najisto:125