STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

„Dát nesmím nic,“ odepřel pidimuţík přísně. „Ale chceš-li, vyměň si je.“Tak se stalo. Primas poloţil tři dukáty a kleknuv sbíral tři zlaťáky trpaslíkovy různoleţící. Jak poté povstal, neviděl nic. Zář zhasla, pidimuţík zmizel, kolem tma pustého lesa,jímţ hučel studený noční vítr. Rabbi Jizchak se rychle otočil a pospíchal odtud. Kočímunepověděl, co viděl, cosi mu namluvil, a pobízel ho, aby jeli. Koně se jiţ nebáli, a divná věc,šli jistě, a zanedlouho se kolem vyjasnilo. Vyjeliť z černého lesa a byli na pravé cestě. Pak uţjeli pořád volnou krajinou a jeli celou noc, aţ za jitřního šera dojeli k bráně ŢidovskéhoMěsta.Rabbi Jizchak přivezl si z cesty velikou starost. Kdo je ten přešťastný člověk, jenţpodědí takové nesmírné bohatství, a co mínil ten trpaslík tím, co pověděl o jeho dceři.Přemýšlel, ty tři dukáty z lesa prohlíţel, bádal, ale nadarmo. Palčivá zvědavost nepřestala homučit.Konečně mu připadlo, ţe snad nějakým zjevením, nějakým znamením by se mohldopátrat jistoty. I zabalil trpaslíkovy zlaťáky do papíru, kaţdý zvlášť, a jeden z nich hodil zokna na ulici.Sám zůstal na číhané, aby zvěděl, kdo ten peníz sebere. Dost lidí chodilo ulicí kolemprimasova domu, vzhůru dolů, ale ţádný se po papírku ani neohlédl. Uţ byl den na sklonku,jiţ chtěl primas poslat pro peníz, vtom přiběhl jakýsi klučina otrhaný a dost umouněný,okamţik se plaše ohlíţel, pak náhle – skok – přímo k dukátu a jiţ s ním uháněl.Primasa zamrzelo, ţe by takový smolík a otrhánek měl nabýt toho pokladu. Neţ utěšilse, ţe to přece není ţádná jistota. Nazejtří pak hodil druhý zlaťák v papírku na ulici a zasečekal a číhal. A zase po celý den lidé kolem chodili, papírku se nevšimli, zase navečer přiběhltýţ klučina, sebral peníz a odběhl. A tak i třetího dne s třetím dukátem.To jiţ nebylo náhodou, samo sebou. To bylo určité znamení. Primasa hrubě netěšilo,neţ viděl v tom vyšší řízení. Jen to chtěl ještě vědět, jaký ten chlapec je. Proto poručil, abybylo po všem Ţidovském Městě vyhlášeno, ţe on, primas, ztratil tři dukáty, aby mu je ten,kdoţ by je nalezl, poctivě navrátil. Mešores 65 to sotva ohlásil, a jiţ přiběhl k primasovi tenchudý hoch.Nesl dukáty, ale jen dva; prosil za odpuštění, ten třetí ţe dal matce do obchodu amatka ţe ho zase pořádně odvede, jen co si něco vydělá; ţe by byl všechny tři ihned vrátil, alenevěděl komu. A pak ţe jich tak podivně nabyl, ţe měl po tři noci ţivý sen, aby šelk primasovu domu, ţe tam najde v papírku dukát.65 Úřední sluha.123