STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Neţ i nevěřící do ní přicházeli, ale násilně, a zneuctili místo ţidům posvátné. Dvakrátezhaslo ner tamid 59 a stánek boţí, Árón hakodeš, zastřený drahocennou, krumplovanou oponou„poroches“, pobořen rozzuřeným lidem křesťanským.Poprvé za krále Jana 60 , jenţ dal v synagóze kopat po skrytých pokladech ţidovských ajemuţ tu vyhrabali jeho lidé za dva tisíce hřiven zlata i stříbra. Za téhoţ krále i krev tu tekla,pak za jeho vnuka Václava IV. Tenkráte, bylo o Velikonocích 61 , otřásala se všecka prostorapodklenutím, na dvou osmihranných sloupech spočívajícím, ţalostným, zoufalým křikem aúpěním vraţděných ţidů. Krev jejich vysoko zastříkala stěny staré synagógy a zkropila tamhebrejské posvátné průpovědi.S hrůzou a dlouho vzpomínali v Ţidovském Městě na strašlivé Velikonoce, a v densmíření pak po všecky časy říkána v synagóze selicha, ţalozpěv o hrůzách oněch dnů. Sloţiljej rabbi Abigdor Káro, sám pamětník onoho pronásledování.A staré synagóze zůstala památka na ony dny. Nevyjasnilyť se od těch dob její stěny.Nikdo jich nečistil, aniţ natřel, a tak temněly víc a více, aţ zčernaly. Rabbi nedovolil, aby sejich kdo dotekl, neboť lpěla na nich zaschlá krev věřících; vrstevníci i potomci měli ji v úctějako krev mučedníků.Stará synagóga přečkala i pozdější bouře a nebezpečenství. Kdyţ před třemi sty lety 62zachvátil ohromný poţár Ţidovské Město, kdy všecko vzplálo a hořelo, stála stará synagóganetknutá nad ţivým, ohnivým jezerem. Plameny hubily a trávily všecko kol kolem, odevšadse valily sloupy a mračna černého čpavého dýmu. Jen na modlitebnu nesletěla ani jiskřička ataké ani cihla ze střechy nespadla.Na temný její štít usedly dvě bílé holubice a tu také zůstaly. Ani sálavý ţár, ani dusivýdým je odtud nevypudil. Vydrţely tu tak dlouho, aţ pominulo všecko nebezpečenství. Pak sepojednou vznesly na bělostných perutích a zmizely v oblacích.Před časy, je tomu více neţli čtyři sta let, vracel se jednou na podzim primas 63Ţidovského Města rabbi Jizchak do Prahy. Jel z nějakého venkovského města, kdeţ byl zasvým řízením.Musil také kus lesem. Poněvadţ se tu nevyznal a kočí také ne, zajeli na křiţovatce na59 Věčné světlo.60 Jan Lucemburský.61 Roku 1389.62 Roku 1558 (Jiráskovo datování je jen přibliţné. Pozn. vydavatele).63 Starosta.121