STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

A všechen sloţitý stroj šel dobře a právě, jako by rozum a duši měl. Vtip mistrův vněm byl a řídil vše, a jen mistr Hanuš rozuměl celému stroji, ţádný jiný. Jeden z konšelů, Jan,hodinář, upřímně, přede všemi se tu vyznal a nezapřel, ţe tomu všemu nerozumí, ţe toto všese stalo jistě zvláštním vnuknutím boţím; on ţe je starý mistr hodinářský, ale tohoto stroje nasprávu a řízení ţe by nechtěl, ani na opatrování, ţe by se z toho jistě zbláznil.Jeden pak z mistrů Karlovy koleje na tuto řeč doloţil, ţe byl ve Vlaších i veFrancouzích, ţe tam viděl velké a znamenité orloje, ale takového ţe nikde.„A nevím a nedrţím,“ dodal, „ţe by mohli nad tento mistrnější a divnější orlojové kdev kterých krajinách světa být nalezeni. Leč by tu mistr Hanuš ještě jinde takový orlojzhotovil.“Primátor se zárazů, bezděky na starší pohlédl, ti na něj, všichni v týţ okamţik. Lekliťse, ţe by se něco takového mohlo stát. A jiţ se na mistra Hanuše obrátili. Ten usmívaje semínil, ţe je rád, ţe toto sloţité dílo mohl dokonat, z toho ţe Pánu Bohu děkuje.Primátor nevracel se od orloje tak spokojen, jako k němu stoupal. Starostná myšlenkaulehla mu na mysl, jemu i některým starším: ţe by mistr Hanuš ještě jinam takový orlojzhotovil, ţe by také jiná města mohla mít takové dílo všeho podivení hodné.Pověst o praţském orloji rozlétla se po všech zemích české koruny a dál za jejíhranice, do cizích krajin. Kaţdý, kdo do Prahy přijel, spěchal podívat se na orloj a kaţdý paknesl jeho chválu dále do svých končin.Jiţ přišli také poslové z různých měst, domácích i z cizozemska, poţádat mistraHanuše, aby jim zhotovil podobné hodiny. Tu jiţ strach padl na primátora a staroměstskékonšely.Ţádnému na světě nechtěli dopřát té chlouby, jen Praha samojediná měla mít slavné todílo, její orloj měl zůstat jediným na světě.I sešli se v tajné schůzi, radili se, uvaţovali to ono, aţ uznali všichni, ţe by mistrHanuš přece snad se dal cizími vlákat, jejich sliby a zlatem, a ţe snad uţ o novém orlojipracuje, třeba snad ještě o lepším, znamenitějším, protoţe je pořád ve své dílně a něco tamrobí a zkouší. Aby měli jistotu, odhodlali se k hroznému činu.Mistr Hanuš seděl ve své dílně u velkého stolu a rýsoval na rozloţeném velkém archunějaký sloţitý stroj. Dvě svíce hořely na stole; okenice byly zavřeny, v krbu planul oheň. Bylanoc, na ulicích tma a pusto. Po domě klid a ticho, nic se nehnulo.Mistr byl do své práce tak zabrán, tak se nad ní zamyslil, ţe nezaslechl, jak pojednouvenku zavrzaly schody, ţe někdo po nich stoupá. Neobrátil se, aţ kdyţ se dveře jeho jizbyrázem otevřely, kdyţ do ní vkročili tři muţi v pláštích a kuk-lách hluboko do čela a do tváří113