STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

západu sub orizonte 50 , totiţ v noci pod zemí je, také to, jak od nás jdouc v ubývání dne nazimu se oddaluje a zase v přibývání dne na léto k nám se přibliţuje.Učený mistr náhle umlkl, jak z radnice zdobeným portálem vycházeli konšelé a radaStarého Města v šubách, birytech i čepicích. Mířili k orloji. Všechno kolem ustupovalo,všichni, lid i učení mistři, bakaláři i studenti obraceli k nim zraky, ale nejvíce na staršího jiţmuţe v tmavém hábite misterském. Kráčel zrovna vedle primátora, byl váţně přibledlé tváře atmavých vlasů.Hlasy se zástupem rozšuměly, všude bylo pohnutí, kaţdý se tlačil, dopředu strkal,hrdlo napínal, aby dobře viděl na tohoto muţe. Rozlétloť se, ţe to mistr Hanuš, otec a mistrnového orloje.Všichni ho uctivě pozdravovali, i mistři z koleje; on pak skromně děkoval, a hned jakprimátor a konšelé stanuli před orlojem, jal se jim vykládat po jejich přání všecka znamení ikruhy.Mluvil o hvězdách, o slunci; pak o měsíci vykládal, co o něm orloj ukazuje, kdynastává, kdy první čtvrt, kdy plný téţ a kdy je poslední čtvrt, jak ho přibývá a ubývá. Také odvanácti znameních, kdy kterých šest nad zemí a kterých šest pod zemí.A dál také vysvětloval mistr Hanuš, ţe orloj ještě ukazuje svátky přes celý rok, ţe je tunapsán celý kalendář obecný s dvanácti měsíci obyčejnými a se zlatým počtem.Všichni kolem poslouchali, i lid v zástupu ztichl; mistři a doktoři hleděli učeně apřikyvovali váţně hlavou.Kdyţ pak mistr Hanuš skončil, rozlehla se kolem hlučná chvála. On však jako bynebyla jemu, vybízel pány starší, aby šli s ním do věţe, podívat se na stroje, váhy a kola, ţebudou hodiny hned tepat, aby to tedy viděli, zvláště kola, jak nezmýlí učinit, coţ jim uloţeno.I šli, a jak ve věţi jen pohlédli na všechen umělý stroj, na kola a kolečka, páky a váhy,divili se všichni, jak vše to mohla vymyslit lidská hlava, jak vše to srovnat a v pamětizachovat, kaţdému kolu a kolečku, kaţdému jeho ozubci úkol uloţit.Ţasli pak čím dále tím více, jak mistr Hanuš ukazoval a vysvětloval čtyři strany čičásti orloje, z nichţ kaţdá měla svou váhu, svůj zvláštní stroj a svá kola, jimiţ zvláštní svédílo vykonává.Všichni obdivovali se nejvíce straně čtvrté, nejsloţitější, nejumělejší, a hlavnímujejímu, kalendářovému kolu, které ve svém kraji mělo tři sta šedesát pět vroubků neb zubů ajeţ, jak mistr vyloţil, do roka jednou se otočí, kaţdého dne ojeden vroubek či zub.50 Pod obzorem.112