STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Karel, v níţ pokračoval syn Václav, uvázla nadobro.Slavné dílo Matěje z Arrasu, Petra Parléře a jeho syna Jana, chrám sv. Víta, stálnedokončen a zůstal tak po celé věky.Lid však věřil, ţe tak nezůstane, ţe bude dostavěn v té velikosti a kráse, jak jej chtělmít sám Karel IV., a ţe stavbu tu dokoná mocný a slavný panovník. Pak, aţ kostel sv. Vítadostaví, ţe vyţene Turky z Evropy na věčné časy, ţe dobude Cařihradu a obnoví zasekřesťanskou bohosluţbu v kostele sv. Sofie.Leopold L, římský císař a český král, dověděl se o tomto starém proroctví, a poněvadţbylo jeho touhou vypudit Turky z Evropy, chtěl dostavět chrám sv. Víta, aby bylo, jak pravilavěštba. Jiţ poloţil základ k dokončení díla Karlova, jiţ konány rázné přípravy ke stavbě, vtomse obořili Turci na Uhry, a císař, aby jejich nebezpečný útok odrazil, musil peníze na stavbuSvatovítského chrámu uchystané dát na vojenské potřeby. A tak zůstal kostel sv. Víta zasenedostavěn a Turek v Evropě.STAROMĚSTSKÝ ORLOJ 48Ani sněm zemanů a měst nebyl poloţen do Staroměstské radnice, ani valná obec nebyla tamsvolána, aniţ důleţitý soud nějaký tam konán, a přece valem se hrnuli lidé k radnici, a nechvíli, ale od boţího rána, po celý den. A kdo sem přišel, tomu se nechtělo odtud; stál tu ačekal dlouhou chvíli, hodinu i více, a ne volně a v pohodlí, nýbrţ v hrozné tísni zástupů.Tlačiloť se všechno k věţi radnice, kdeţ byl ten div divoucí, nový orloj, o němţ šlytakové řeči. Povídaloť se o něm po všech praţských městech, ve dvoře králově, v panských48 Orloj (z horologium) u našich předků ukazoval 24 hodiny. První hodina počítala se od západu slunce. Koncem15. století počalo se u nás také uţivatl půlorloje, jenţ měl na ciferníku 12 hodin. PůIorloj nazýván takéněmeckým. Obou uţívalo se aţ do 17. stol., aţ r. 1623 úředně nařízen půlorloj. Staroměstský orloj je dle variantupověsti dílo slepého mládence. Skutečně však pochází z dob krále Vladislava II. z r. 1490 a je prací mistraHanuše, slovutného hvězdáře, jenţ jej pak se svým ţákem Jakubem řídil. Po jeho smrti správce Jiří Zvonek orlojpokazil, aţ jej spravil zase Jan Táborský z Klokotské Hory, knihpísař a malíř. Za Ferdinanda I. přidán byl korloji ještě ciferník o 12 hodinách. Po smrti Táborského se stroj orloje porouchal a nepodařilo se nikomu jejspravit. V osmnáctém století chtěla praţská obec hodinový stroj prodati do starého ţeleza. Ţe se tak nestalo, o tomá největší zásluhu prof. Ant. Strnad, znamenitý hvězdář. Dle jeho návodu opravil hodinář Landsberger všechenstroj. Prodlením času se orloj opět pokazil, aţ r. 1865 hodinář Holub jej tak spravil, ţe zase řádně šel a jde.Hodiny spuštěny v novoroční noci r. 1866. Okruh kalendářní se zvířetníkem pod velikým ciferníkem jemistrovské dílo Jos. Mánesa. Nyní chová se ten obraz v městském muzeu praţském, na orloji je kopie,vymalovaná E. Liškou. Zevrubně popsal orloj dotčený Jan Táborský r. 1570 po česku. Rukopis jeho spodobiznou Táborského je v městském archivu. Dle Táborského popsal orloj Bohuslav Balbín po latinsku, dleobou pak Riegger v osmnáctém století po německu. Balbín uvádí také příhodu s vrabcem, jenţ právě, kdyţhodiny bily a kostlivec dásně otvíral, vletěl náhodou do otevřených dásní kostlivcových. Ale ty se v ten okamţiksklaply. V tom bezděčném vězení zůstal vrabčík celou hodinu, aţ stroj zase spustil, aţ kostlivec opět dásněotevřel. A tu vrabec vesele ven vyfrčel.110