STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Té chvíle ještě dal si povolat mistra stavby, a nedbaje úţasu jeho, zármutku i proseb,poručil mu, aby zbořili svatovítskou věţ, hned, aby po ránu se dali do práce. Král sám pakhned na úsvitě dal si koně osedlat a ujel s několika dvořany z Hradčan na Nový hrad uKunratic.Zedníci smutně se dali do uloţené práce; neradi, nechutě začali bořit krásnou věţ. Dílajim pomalu ubývalo, ale přece ubývalo a s ním i věţe.Zatím meškal král Václav na kunratickém hrádku. Den po dni míjel trudně; jiţ anihonba ho netěšila. A váţné zprávy docházely do jeho zátiší, o velikém pohnutí myslí poveškerém království, o schůzích na horách, o velkém obecném rozčilení v Praze, ţe z něhostrach veliké bouře.Pak uhodilo 45 . V neděli okolo hodiny nešporní přiharcoval z Prahy jízdný posel naNový hrad a oznamoval králi, ţe dopoledne bylo procesí všech podobojí, v jeho čele ţe neslkněz Jan Ţelivský tělo Páně. Kdyţ procesí přišlo z kostela sv. Štěpána, kterého se násilímzmocnilo, před Novoměstskou radnici, ţe ţádali, aby byli propuštěni všichni, kteří poslednídobou tu byli zavřeni pro náboţenské nepokoje; konšelé však ţe jejich ţádost oslyšeli a vradnici se zavřeli. Tu ţe se lid na radnici obořil, konšely ţe smetali dolů z vysokých oken,dolů do zástupů, a tam ţe chytali padající na sudlice, oštěpy, na meče a ţe všechny konšelyzabili na místě.Král Václav zesinal, oči mu zahořely, zlost jím zalomcovala a třásl se na celém těle.Nemohl promluvit, hlas uvázl, ale pojednou vyrazil mu z hrdla křik jako lví řvaní a vtom jiţklesl mrtvicí poraţen. A zanedlouho skonal.Zemřel, jak starý hvězdář mu prorokoval, před svatovítskou věţí, to jest před jejímrozbořením. Vzal dříve zasvé neţli ona, zhynul před ní. Králova smrt ji zachránila 46 . Zednícihned ustali v bořivém díle. Ale část věţe byla zničena a teprve později byl svršek novězbudován, jak na pohled je patrno.Král Václav neměl ani po smrti pokoje 47 . Minulo několik let, neţli klidně spočinulv kostele svatovítském poblíţe svého šťastnějšího otce. Ticho bylo v královské hrobce a tichonad ní, v kostele a kolem. Kladiva jiţ neklepala, nepřitloukala, nebušily rány tesařských sekerna lešeních, v kamenické huti bylo prázdno, hlomozem nepronikal skřípot vozů s kamením apískem, neozývalo se volání dělníků ani dole, ani nahoře. Stavba velebného kostela, jiţ začal45 30. července 1419.46 Věţ svatovítská, nedosáhnuvší původní, určené výšky, utrpěla hrozným poţárem r. 1541. Po tom ohni opatřiliji báni slohem valně se lišícím od slohu věţe samé. Pověst však jinak změnu tu vykládá.47 Mrtvola jeho převezena z Nového hradu na Vyšehrad, odtud do kostela sv. Víta. Kdyţ pak pro bouře v městěnemohl být slavně pochován, pohřbeno jeho tělo v kostele kláštera zbraslavského. Po letech pak uloţeny jehoostatky v královské hrobce na Hradčanech.109