STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

řekou zelenaly se břehy křovím a stromy, zelenal se Petřín, za ním dále na vrchu třpytily sezlacené střechy na věţích 43 královského hradu. Všude volno, mílo pod jasným nebem,všechno tak krásné v záplavě boţího slunce.I zatouţil tu král po svobodě víc neţli ve vězení. Opodál u břehu pod starou vrbouodpočíval člun, tiše, nehnutě, a veslo leţelo na něm. Vtom vešla na pavláčku ţena, kteráţv lázních posluhovala. Jen ji král zočil, jiţ jí kynul a tiše a rychle se jí zeptal, umí-li veslovat.Kdyţ přisvědčila, řekl jí:„Převez mne na druhou stranu, odměním se ti hojně, nebudeš litovat. Ale honem, neţliti tu v komoře vyjdou z mýtele.“Sběhl po schůdkách z pavlače, lazebnice za ním; král do loďky, ona za ním, a jiţloďku rychle odvázavši, odrazila od břehu a veslovala napříč k druhému břehu. Veslovalaprudce, vší silou a dovedně; neţli stráţcové vyšli z komory, přirazil člun ve tmavém stínu podkošatými stromy ke druhému břehu. Jen na břeh vyskočili, a jiţ dále utíkali ve stínu těchstromů a křovinami, podél houští na břehu, pořád vzhůru proti vodě, aţ se dostali poblíţevesnice Chuchle.Tu nalezli u břehu prázdný člun, do něhoţ ihned usedli, a Zuzana, tak slula talazebnice, veslovala zase na druhý břeh. A šťastně se tam dostali. Král byl zachráněn. Vešliťdo lesů a les a šero je chránily; sami pak nebloudili, ač nastal jiţ večer, neboť král Václav znalpředobře všecku tu krajinu, kde často honíval. Neţli dvě hodiny minuly, stanuli na krajiKunratického lesa u potoka pod návrším, na kterém strměl králův Nový hrad. Svítili tam azáře světel padala do tmy. Na tom hradě měl král posádku věrně oddanou. Purkrabí nechtělani stráţi uvěřit, kdyţ hlásila, ţe před branou stojí Jeho Milost, sám král. Kdyţ se purkrabípřesvědčil, přijal pána svého poctivě, hned mu dal přinést královský oblek a připravitznamenitou večeři. Král Václav pozval k té večeři také Zuzanu lazebnici, a kdyţ povečeřeli,kázal jí přinést sto zlatých 44 českých, kteréţ jí dal před purkrabím, a řekl:„Tu je, co jsem od přívozu slíbil. Za ostatní pomoc se ti ještě odměním.“I radoval se purkrabí a všichni, a nemálo, ţe král jejich je zase na svobodě. -Král Václav poté na Zuzanu nezapomněl. Kdyţ se opět ujal vlády a s pány učinilnarovnání, dal starou lázeň u mostu zbořit a jinou, velikou, nákladnou vystavět. Jakmile tendům vystavěli a na lázeňský zařídili, povolal král Zuzanu a daroval jí tu lázeň i dvacet kopročního platu, řka, ţe to vše jí dává za prokázanou věrnost, ţe ho z vězení vysvobodila.43 Dvě z nich byly pozlaceny na rozkaz Karla IV.44 Dukátů.107