STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Nikdo si jich nevšímal. Kaţdý jen na Ţita hleděl. Musil před krále a král ho předevšemi pochválil. Jak poté mocný kouzelník z lešení sestupoval, vítali ho zástupovénekonečným jásáním, aţ se po všem králově hradě rozléhalo.* * *To byl nejslavnější Ţitův kus.Ale pak, na konec ţivota, přece prohrál a podlehl.To samému satanáši, jemuţ se byl zapsal a jenţ si jej odnesl s tělem i s duší.O KRÁLI VÁCLAVOVI VI.Po letech pokojné vlády počaly řád a právo v Čechách velmi trpět, kdyţ se král Václavnepohodl s pány zemskými. Nedbal na ně a neuţíval jejich rady, důvěřuje více milostníkůmsvým stavu zemanského i městského. Proto ţalovali páni na krále, ţe bere zemské úřady, jeţzastávali, v lehkost a jejich hlas ţe nic neváţí.Kdyţ pak se jim nestalo po vůli, spikli se proti němu s uherským králem, jeho bratrem;tak po dlouhých klidných a poţehnaných časech strhly se bouřky a války. Došlo tak daleko,ţe páni přepadli svého krále, kdyţ jel z hradu Ţebráka do Prahy, a ţe jej jatého zavezli naStaroměstskou radnici. Tu jej chovali ve vězení, jeţ slulo Špinka.V tom vězení byl drţán přes patnácte neděl, a proto pak byl jiţ velmi teskniv.Za parného léta, při čase sv. Bartoloměje, poslal svého stráţce k Praţanům, ţádaje,aby mu dovolili do lázně, kteráţ by byla nejblíţe od radnice. Páni konšelé dlouho se radili, aţpak přece královi po vůli učinili. Tak se dostal král Václav opět u volnost, třeba jen nakrátko,a nějako král, nýbrţ jako praţský měštěnín. Smělť jen v měšťanském rouše vyjít, nadto pakho střeţili čtyři sluhové.Jimi provázen vkročil do lázně, která byla nejbliţší, zrovna u Kamenného mos-tu. Abynikterak odtud nemohl ujít, zůstal jeden ze sluhů u síně, v domovních dveřích, druhý přišatech králových; dva pak vešli s králem do lázně a koupali se s ním. Po chvíli, kdyţ se králvykoupal, poţádal svých stráţců, aby se směl na čerstvém povětří ochladit. Byloť parno, aţdusno.Sluhové mu povolili, neboť neměl svého oděvu a prchnout nemohl. Tak vyšel král,zahalen plachtou, z lázeňské komory na pavláčku u samé řeky. Ta leskla se a šuměla. Za106