Umíráček zvonil sám, a té chvíle také všechny ostatní, hrubé zvony. Houpaly se samyod sebe a zvonily, hlaholily. Tak bylo na věţi svatovítské, tak bylo na všech věţích. Přívalzvonových hlasů zaléval všecku zarmoucenou Prahu a za toho trudně velebného hlaholu neslase duše dobrého, slavného krále, otce vlasti, do věčné slávy, kde „nebeské je dvorstvokrásné“.ŽITO KOUZELNÍKZa, prvních let panování Karlova syna bylo všecko království upokojeno, a dlouho o tom šlapověst, ţe za dnů krále Václava mohl kaţdý se zlatem na hlavě jít nebo jet za kaţdé doby, vedne i v noci, a nikdo ţe ho nezastavil.Král dbal velmi spravedlnosti, aby se dala od bohatých chudým, a sám k tomupohledal.Nejednou se přestrojil za dělníka, za chudého řemeslníka nebo za studenta a šel mezipekařky chleba kupovat. Byl-li chléb hodný, spravedlivé váhy, zaplatil jej a odešel. Shledal-livšak, ţe je špatný a malé váhy, dal se poznat, a pobrav v krámě všechen chléb, kázal ho dátchudým neb rozdat do škol potřebným ţákům. Pekaře pak ztrestal pokutou na statku nebo hodal v koši zmáchat ve Vltavě.Tak činil řezníkům a jiným řemeslníkům. Jednou také šel přestrojen za dělníka kopatna vinici, aby i tam zhlédl, jak se mezi lidem děje. I kopal na vinici celý den, a kdyţ seznal,jaká to krušná a perná práce, nařídil, aby měli dělníci v poledne delší odpočinek a navečer abymohli dříve z díla.Také v noci se rád Prahou potuloval, přestrojen, po krčmách, zkoušeje, mají-lispravedlivou míru. Ale také aby slyšel, co se děje, co lid mluví, jak smýšlí. U Modré štiky naStarém Městě býval nejčastěji a tam i jinde ztropil i nejednu švandu se svými kumpányveselými.I kejkle měl rád a všeliké podivné kousky. Ty mu nejvíce strojil jeho kouzelník Ţito,chlapík dovedný, čarovný, jenţ uměl přimrazit, koho chtěl, a zvláště svou podobu měnit,často i tvář.Ke králi šel třeba v soukenném šatě, hrubě sešlém, v úzkých nohavicích s podešvy.Kdyţ stanul před králem, byl pojednou v hedvábné sukni, v pestrých nohavicích a mosaznézobáky na střevících se mu jen blyštěly jako nějakému kasalickému švihákovi. Tak před102
králem stanul, a kdyţ odcházel, změnil se přede všemi, aniţ se převlékl, a měl hned na soběřasný poutničky plášť.A při tabulích králových jaké čertoviny někdy spískal! Nejhorší královu šaškovi. Tenjednou při obědech sahal po rybách v šalši. Ale jen rybu vzal, a jiţ mu vypadla. Šašek vykřikla vyjeveně hleděl na ruku, jeţ mu naráz tuhla a tuhla, v roh se měnila, aţ z ní bylo kopyto,koňské kopyto! A ze druhé také.Strnulý šašek šklebil se a prohlíţel si zoufale svá kopyta tak, ţe král i páni se dalinahlas do smíchu a smáli se, aţ jim slzy po lících kanuly. Kdyţ král posléze poručil, abyšašek těch kopyt byl zproštěn, dělal Ţito nad nimi různé kruhy a kříţe a mumlal divná slova.Kopyta mizela, ale – nastojte – volské paznehty se z nich staly, a nezmizely, aţ kdyţ Ţitopohnut šaškovým pláčem a skřekem je odčaroval.Jednou si chtěl král Václav z hradu vyjet. Na nádvoří stál jiţ malovaný jeho vůz spolštáři pod stříškou na čtyřech sloupích. Čtyři krásní bělouši v lesklém řemení byli do tohovozu zapraţeni. Kolem jiţ čekala na koních vystrojená králova druţina i šašek na strakatékobyle.Jen Ţito chyběl, ač měl nařízeno, aby byl také v průvodu. Král jiţ přicházel a Ţitanikde. Král vsedaje ptal se po něm, a kdyţ uslyšel, ţe ho tu není, velmi se zachmuřil.Vtom ozvalo se z vedlejšího nádvoří kokrhání, hrozné kokrhání, jako by kolik kohoutůzpívalo o závod. A jiţ z toho nádvoří zahrčel průjezdem vůz, vozík, dvoukolý vozíček strojspřeţením černých kohoutů. První pár nejmenší, druhý větší, třetí největší. Černé peří sekovově zeleně lesklo, rudé hřebeny hořely... Kaţdý kohout měl u zobáku řemínek a všechnyřemínky se sbíhaly v Ţitově ruce. Kejklíř stál na voze a řídil podivná spřeţení.Král se smál a pravil, ţe má Ţito o spřeţení více neţli on, ať jede za ním. A jel král sbělouši, Ţito za ním s černými kohouty, a kudy hrčel ten neobyčejný povoz, všude byl shonlidí. Tak poté častěji jezdil a lidé se pokaţdé sbíhali, kdyţ slyšeli, ţe Ţito jede, nebo jiţ předhradem na něho čekali. Aţ pak zase něco jiného vyvedl, o čem šla řeč po celé Praze i dalekýmokolím.Ţito si udělal třicet víchů ze slámy a z těch třiceti víchů vyčaroval třicet prasatznamenitě tlustých, jako dobře krmených. Stádo to pak vyhnal sám na pastvu u řeky, kde sepásli vepři bohatého, ale lakotného pekaře Míchala. Ten si prohlíţel se zalíbením Ţitůvdobytek, a kdyţ uslyšel, ţe je lacino na prodej, shodl se s kejklířem, koupil vepře a hnedpeníze vyplatil. Kdyţ si uhodili, napomenul ho Ţito: „Jen to ti pravím, dobrá prasátka, vidíšsám, a vykrmená, ale vody nesnesou. To si pamatuj!“103
- Page 6 and 7:
IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8:
Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12:
Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14:
S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16:
Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18:
Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20:
Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22:
však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24:
Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26:
Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28:
„Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30:
A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32:
DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34:
i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36:
Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38:
sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40:
U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42:
ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44:
I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46:
Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48:
IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50:
Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73 and 74: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 75 and 76: potácel se v bouři a divoké vlno
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126: A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128: Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130: nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132: Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134: Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136: zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138: Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140: Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142: I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144: naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146: zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148: hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150: Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154:
udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156:
Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158:
Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160:
Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162:
vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164:
Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166:
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168:
Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170:
Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172:
Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174:
musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176:
v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178:
ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180:
Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182:
s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184:
Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186:
jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188:
Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal