STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Rotlev v něm bydlil v jizbách a komorách bohatě upravených, aţ je pak všecky iprostorné síně postoupil Karlovu učení 42 . Ze zlatého dolu vzešel ten nádherný dům, sám pakse stal dolem, z něhoţ těţila zlato učenosti a vzdělání mnohá pokolení rodu domácího i cizího.Na podzim roku 1378 bylo ticho a smutno na Karlštejně slavném hradě. Svodivémosty se nespouštěly, král a jeho dvořané nepřijíţděli, jak v tento čas bývalo, na hlučné hony.Komnaty královy zavřeny a za časných soumraků nevzplála okna jeho paláce zardělou září.Ticho bylo na hradě a jen podzimní studený vítr roznášel hlasy bedlivých stráţců ze čtyřhlásek kol veliké věţe, z páté před hradní studní a ze šesté pod palácem královým.„Dále od hradu dále!“ ozývalo se z nich kaţdé hodiny noční a znělo táhle a smutněnevlídnou, sychravou nocí. A kdyţ se rozednilo, kdyţ v slunečné záři zaskvělo se kolem polesích rudé a zlaté listí, nebylo veseleji.Hlas loveckých rohů nezalehl do jejich ticha, smečky psů nezaštěkaly a hlahol lovcůnezahlučel ni úvalem, ni ţivě zbarvenou strání. Starý dub v lese, kudy se chodí z Karlštejna kSv. Janu pod Skálou, stál opuštěn. Nepřicházelť dobrý král Karel IV., aby pod jeho rozloţitoukorunou na vyvstalých omšelých kořenech jako na sedátku si pohověl, jak činíval kaţdéhoroku.Venkované šli kolem a smutně se ohlíţeli po dubu, po „králově lavičce“, kdeţ hovídali, an sobě odpočívá. Byla prázdná a „královu studánku“ opodál, u níţ se Karel vţdyckyzastavil a z níţ se napil, zaválo ţluté a zardělé listí javorů, buků i habrů.Smutek šel hvozdem i po Karlštejně.Král stonal, na praţském hradě leţel souţen horečkou, a jiţ mluvili, ţe více nevstane.On sám to věděl a očekával smrt. U loţe meškali arcibiskup, synové královi, všecka rodina.Král napomínal svého dědice v Českém království, Václava, ať vládne moudře a spravedlivě,a ţehnal mu usláblou rukou.Vtom zazvučel zvon na věţi svatovítské, ráz dva, potřetí, a hned po těch hučivýchranách ozval se umíráček a zněl ţalostivě.Všichni kolem loţe se lekli, jen královou tváří rozlil se svit svatého klidu, a tichým,mírným hlasem promluvil: „Slyšíte! Pán mne volá. Bůh budiţ s vámi navěky!“ V ten okamţikchvátal svatovítský zvoník ţasna k věţi. Byla zavřena, klíče měl u sebe, a umíráček zvonil!Chvatně otevřel, hnal se po schodech vzhůru. Tam ustrnul, jako přimrazen stál a hleděl.42 Král Václav IV. koupil dům Rotlevův a daroval jej r. 1383 koleji Karlově směnou za dům Lazara ţida, v jehoţdomě dosud byla umístěna. Odtud dům někdy Jana Rotleva nazýval se a nazývá Karolinum. Palácové stavenítoto bylo r. 1718 přestavěno Fr. Kaňkou a tím utrpělo velmi. Z původní stavby zachoval se arkýř kaple sv.Kosmy a Damiána.101