STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Z toho kamení, jeţ sváţeli, tesali, z něhoţ stavěli, rostl jim chléb. Proto říkali té zdi„chlebová“, také „hladová“, protoţe zaháněla hlad a nouzi. A zubatá je, poněvadţ ji králKarel IV. dal proto stavět, aby zuby hladového lidu měly co kousat.Tenkráte ţil v Praze bohatý měšťan jménem Jan Rotlev. Ten si zakoupil v Jílovémopuštěný důl, jsa přesvědčen, ţe tam je zlata ještě dost a ţe se ho najis-to dokopá. Najalmnoho havířů a kopal, doloval neúnavně, vytrvale, nelekaje se ţádného nákladu. A bylo homnoho třeba. Neţ zlata se nemohl dokopat.Štěrkem a jalovým kamením vedla štola, nikde se nemihlo ani zrnéčko zlata, nikdenezasvitla ţíla ryzího zlata. Sta a sta kop tu jiţ Rotlev pochoval. Peníze mu došly, a jiţ počaldělat dluhy, jen aby práce nestála. Známí a přátelé ho varovali, sráţeli ho, ať raději všehonechá, zlata ţe nenajde, zato ţe tam pochová, co ještě má. Neţ Rotlev byl přesvědčen, ţe nazlato jistě uhodí.V té umíněnosti nedbal rad a prodával svůj majetek, kus po kuse, aby měl dojílovského dolu.Tak přišel o všechno a neměl, čím by horníkům platil. Byl nešťas-ten, zoufalý. Neproto, ţe pohřbil své jmění, ale ţe nemohl dále kopat. Tvrdil, opakoval, teď ţe by co nevidětjiţ přišli na zlato, jen kdyby ještě kratinkou dobu mohl dolovat.Odbývali jej úsměšky a nikdo mu nevěřil. Jen jeho ţena nepochybovala o tom, cotvrdil. A líto jí bylo manţela. Neţ pomoci mu nemohla. Co měla, šperky a skvosty, vše mu jiţpředtím dala. Jen drahý, zlatem tkaný šlojíř si zachovala ze všeho bohatství, a to pro památkumladých let. Bylť jí ten závoj zvláště milý, neboť jí ho daroval její muţ, kdyţ byla nevěstou.Neţ i s tím závojem se rozloučila. Rotlev ho vzal a chvátal s ním ke kupci; ještě více pakpospíchal se strţenými penězi do Jílového, práci obnovit.A jen se dali do díla, hned prvního dne uhodili na bohatou ţílu ryzího zlata. Byla takmocná a vydatná, ţe si za krátkou dobu nahradil všechen svůj náklad, co do dolu dal, a paktěţil a těţil, aţ vytěţil ohromné bohatství zlata.Ten důl, jenţ mu přinesl štěstí, nazval z vděčnosti Šlojíř. V Praze pak si vystavěl naStarém Městě proti Sv. Havlu nákladný dům, jeden z největších a nejkrásnějších po celéPraze. Tři brány vedly do jeho nádvoří, podsíně měl v přízemí, nahoře víţky i krásně tesanéarkýře.100