STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Jak zavál silný vítr, zapraskaly plameny a šlehaly vysoko a kouř valil se vzhůru, aţohalil velebnou postavu mrtvého vojvody, jenţ naposled seděl nad shromáţděním svého lidu.A kolem plakali a bědovali a ţeny zpívaly ţalozpěvy.Jak hranice shořela, sebrali kosti a popel a vloţili je do popelnice a postavili ji, téţozdoby a zbraň neboţtíkovy, do hrobu, a na hrob nasypali náhrobek, vysokou okrouhloumohylu 4 . Kdyţ se pak od pohřbu z temného háje v čas soumraku navracovali, sbírali kamení ihaluzky i listí na zemi a metali je nazpátek přes hlavu, a nikdo z nich se přitom neohlédl.Neţ potom to místo a mohylu za dlouhý čas navštěvovali, tu plakali a klaněli se,ţehnajíce vojvodovi svému; a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.O KROKOVI A JEHO DCERÁCHDokud vojvoda Čech vládl, panovaly všude řád a kázeň. Lidé byli poctiví a mezi sebou věrní.U chlévů neměli závor a dveří nezamykali. Ţádného zločinu tíţe neváţili neţli krádeţe aloupeţe. Bylť kaţdý v rodu opatřen, a chudým se stal jenom ten, jenţ nechtěje pracovat, bylvyobcován.Neţ jak lid osiřelý po smrti Čechově neměl správce, kazil se a právo hynulo. Nastalysváry a spory, nejvíce o dědiny a meze, daly se nátisky a mnozí počali sami proti soběbojovat. Kdyţ se zlo den ode dne rozmáhalo, sešli se starší rodu k mohyle Čechově, avzpomínajíce na mrtvého, pravili mezi sebou: „Vyhledejme sobě voj vodu, který by námivládl a soudil po zákonu.“I uradili se, ţe pošlou k Lechovi, bratru Čechovu, aby na se přijal správu lidu. Lechvšak, nemaje v úmyslu v Kouřimště zůstat, odepřel, ale poradil jim za správce a soudceKroka, starostu mocného rodu. Ten obýval na hradě, jenţ po něm slul, mezi lesy nad Mţířekou, opodál dědiny Zbečna. Zboţí měl hojnost, neţ i moudrostí a vtipem nad jiné vynikal,takţe nejen z jeho rodu, ale ze vší krajiny kolem k němu spěchali jako včely k oulu, aby jesoudil. I poslechli Lechovy rady a zvolili všichni z vůle jednostejné Kroka, aby on bylsoudcem všeho lidu.4 Hrob praotce Čecha byl prý u Ctiněvsi nedaleko Řípu. V 18. století někteří milovníci starých památek hledaliten hrob v ctiněvském kostele. Neţ nenašli ani stopy. Jiní pak kopali na vrchu Ţelivu nedaleko Ctiněvsi (navých.), domnívajíce se dle jména (ţeleti), ţe tu byl praotec Čech pochován. Ale také toto kopání bylo marné.10