Dvojí rozmlouvání o jazyku českém - Rodon

Protiva:S jednou výminkou. 20Slavomil:Přijímám ji, buď jakákoli.Protiva:Byste poslyše mne zůstal studený.Slavomil:Zůstanu jako led.Protiva:Nemálo jsem se divil, kterak jste zvláště vy celé to rozmlouvání od hlavní věci na jinou adocela rozdílnou přivedl; aneb ať zřejměji dím, od lásky k vlasti k lásce jazyka českého seuchýlil; coţ mi tak směšné přicházelo, jako kdyţ tam Lucianův Jupiter rozběhna se s svýmmnohohrotným hromem na zapirače Bohů Anaxagora, sám nevěda jak, udeřil do chrámuKastora a Poluxa, kteří mu ničím neublíţili, jeţto zatím filosof bez nejmenšího ourazu vyvázl.Slavomil:Chrám spartánských blíţenců a Anaxagor filosof ovšem věci nestejné byly; jestliţe pak mezivlastí a jazykem vlastenským táţ jest nestejnost, toţ bychom arci daleko za cíl byli házeli.Neţ, dovolte, ať se vás zeptám, jaký národ přebývá v Rakousích? Řeknete zajisté, Němci! natýţ způsob Francii Frankům, Rusii Rusům připíšete; aniţ zapřete, ţe všickni tito svou zvláštnívlast mají. Nuţe, coţ právě tím je dělá, aby Frankové, Rusové, Němci byli?Protiva:Zvláštní jich kaţdých obec a správa!Slavomil:20 Jungmann ještě slovo výjimka nezná, to se objevuje aţ později v obrození.8