Dvojí rozmlouvání o jazyku českém - Rodon

Slavomil:A kterak to? prosím.Protiva:Buďto ţe vpravdě kdo světaobčanem jest, a ten ovšem celý svět zároveň miluje, nebo aleněkterou jeho částku za obzvláštní lásky své předmět vyvolil, a ten světaobčanem býti patrněpřestává; nýbrţ bojím se, aby taková stranná láska jedné snadno v nenávist druhé částce lidínepřišla.Slavomil:Co se mne tkne, já o světaobčanství (kosmopolitství) docela jiného jsem mínění. I mním, ţese tak láska k vlasti s láskou k ostatnímu světu, ač v rozdílném, nicméně v dobrém stupni,jako láska k příbuzným s láskou k sousedům má. Neţ o tom jindy. Včera tedy jsem se vámzdál horlivěji rozmlouvati s tím poněmčilcem? - Neţ medle, vidoucímu mně uprostřed vlastinevlastenctví tak náramné, Čecha rodem, an všemu, coţ dědům jeho svaté bylo, se rouhá aposmívá, domácí tupí, cizí chválí, těch nenávidí, od nichţ ţije a tyje, - moţno-li prosím, abykdo horlivostí pojat nebyl a té nejpřísnější nevole proti synu vlasti nehodnému necítil?Protiva:Moţno-li vám vlastně, opravdu nevím; to jediné vím, ţe tudíţ za horlivost svou viděti jstemusil na pokání, jak odpůrce váš, jakoţ při půtkách obyčejně se děje, tím pevněji na svémzůstal. Já, co chladný vás obou posluchač, snadno jsem se varoval svědčiti jedné neb druhéstraně, oleje do ohně líti; nýbrţ toho prospěchu přitom jsem uţil, ţe v obapolně zahřitém atudy jako plynulejším vtipu vašem, velice jsem se kochal.Slavomil:Praváť jest to moudrého povaha, z pošetilosti jiných rozumného poţitku nabývati. Neţtenkráte neodnesl jste jeho zadarmo. Pokud zde sedíme pod tímto věkovitým dubem, kterýsnad mnohému poctivému Staročechu chládku a přístupu poskytl, povězte mi, prosím, komu znás sám u sebe jste dal za pravdu, neb co smejšlel jste o tom celém našem rozmlouvání?7