Dvojí rozmlouvání o jazyku českém - Rodon

keltský mezi nimi, ať pominu německý a jiné rozšířenější. - Panovaliť jiţ ve světěmnohojazycí národové: slouţili také lidé jednoho jazyku. I jestli slavný dvůr náš kdypřemoţen? A jestli kdy s štěstím nerovným bojoval, zdaţ jazykové národů jeho byli tímpříčinou? Zdaţ právě tím nestal se silnějším, ţe kolik národů, tolik zvláštních o čest zápasníkůdo pole uvedl? - Jaký div? všickni mu srdcem oddáni jsou, jelikoţ vědí, ţe váţí sobě práv,náboţenství a jazyků národů svých! - Neţ mníte-li nicméně, ţe jednota jazyků jemu potřebnájest, táţi se právem, kterému by z těch čtyř hlavnějších nejslušněji přistál předek ten? Imyslím, ţe slovenskému, z toho prostého důvodu, ţe 4 více jsou neţ 2, a více neţ 1 i 3/4;nebo v takovém srovnání téměř Slované s Němci, Maďary a Vlachy v naší monarchii stojí.Protiva:Vímť já, ţe Slované nejsilnější jsou; jednak povaţte, ţe titéţ jako mnohé národy rozličnépředstavují; nebo není to jedno Čech, Slovák, Moravan aneb dokonce Polák, Srb, Charvát. 34Slavomil:Ale sami jsou to Slované, v dialektu toliko rozdílní, ač ne snad více neţ jako u nás tachovští akameničtí Němci. V brzce by je všecky literatura a politika spojila. Já aspoň ne nesnadnědomejšlím se jistého prostředního dialektu, kterýţ by Slovany zbratřené spojiti mohl; buď onjako jest vznešená němčina mezi německými, aneb jako poetický, aneb aspoň Plutarchůvmezi řeckými.Protiva:O tom všem já pochopuji toliko, ţe to všecko sen jest vyplnění hoden; jednak přeji od srdce,aby se někdy říci mohl, ţe i tento od Boha sen byl! 35Slavomil:Dobře! ten Otec všeobecný, an ţiví lidu i ţivočichů pokolení všeliké, an i národ náš, skrzemnohá zkušení prošlý tak dalece dochoval, ostříhá jeho, jsme té naděje, i do časů budoucích.34 Jungmann tomuto názoru oponuje, ale budoucnost mu nedá za pravdu. Poté, co při své návštěvě Ruska poznánereálnost myšlenky slovanské vzájemnosti, přichází Karel Havlíček se stejným názorem, jaký zde zastáváProtiva.35 Celá obrozenecká ideologie byla postavena na nereálných základech, budována ve verbálních projevech.Pokud byl její projev konfrontován se skutečností, dopadlo to katastrofálně – srv. případ Amerlingova Budče,viz Macura V., Znamení zrodu, s. 94–101.24