2/2009
2/2009 2/2009
Ze školy • Třináct much na pomerančiV neděli 11. 01. 2008 jsem jel s několika spolužáky na lyžařský kurz do Rakouských Alp. Odjížděli jsme pozdě v noci od školy. Jelikož ale nejsemz Liberce, musel jsem vyrazit o něco dříve, nejen kvůli vzdálenosti, ale i počasí, a tak cesta s mými rodiči trvala poněkud déle než je obvyklé. Popříjezdu ke škole jsem se pozdravil se všemi spolužáky a společně jsme se vydali s cestovní agenturou do Rakouska.V průběhu cesty se nám řidiči autobusu představili. Protože jsme ale byli líní, tak jsme je pojmenovali Karel-řidič a Karel-průvodce. Tento nápadjsme okopírovali z filmu Účastníci zájezdu, ale nikdy jsme se neodvážili je oslovit Karle. Cesta nám ubíhala velice pomalu, protože Karel aniKarel nám nepustili žádné video, zřejmě kvůli pozdním hodinám. Se spolužáky jsem seděl v zadní části autobusu zvaná „pětka’’, a tak jsme cestupřežili i bez videa, neboť jsme se dokázali zabavit sami. Karel nám stavěl každé tři hodiny, abychom si mohli dojít na záchod a protáhnout se.Během brzkých ranních hodin jsme dorazili do Alp a bylo pro mě velice vzrušující projíždět krásným údolím hor až k místu určení.U dolní stanice lanovky jsme se převlékli a připravili na lyžování v tomto malebném středisku. Při výjezdu kabinkovou lanovkou k hlavním sjezdovkámse nám otevíral krásný panoramatický výhled na Alpy. Po rozdělení do menších skupinek jsme se mohli vydat na sjíždění sjezdovek.Během první jízdy dolů jsem poznal, že se ve mně něco změnilo. Už jsem nebyl ustrašený z každé boule, nerovnosti nebo lidí. Bylo to hlavněkvůli krásným širokým a upraveným sjezdovkám. Po postupném sjíždění na stále nové a nové sjezdovky se náš první lyžařský den chýlil kekonci, a tak jsme se vrátili k autobusu a jeli se ubytovat na chatu. Všichni po příjezdu co nejrychleji vyskákali z autobusu, aby zabrali nějaké tolukrativní místo na již předurčeném pokoji. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale na našem pokoji, kde se nacházela většina lidí z naší třídy, jsembyl první, proto jsem si ihned hodil věci na postel u topení pod oknem. Po příchodu ostatních členů pokoje bylo hned jasné, že tu bude bydletta nejveselejší parta z celé chaty.Po vybalení věcí jsme se vydali na večeři. K jídlu vždy byla nějaká polévka a druhé jídlo, spíše to, ale připomínalo pozdní oběd. Při příchodu dokuchyně pro svoji večeři jsem měl na sobě tričko s nápisem SDH Svijany a logem pivovaru, které nosím na hasičské soutěže. Karlovi se hnedrozzářili oči, protože i on měl na sobě triko s logem Svijan. Bylo mi proto jasné, že si s Karlem budeme rozumět díky tomu, že pocházím ze Svijan.Po večeři vždy následovalo nějaké to video s lyžařskou tématikou. Po ustanovení pravidel pro ubytování se většina z nás tloukla do hlavykvůli tomu, že večerka byla už v deset a budíček v sedm hodin ráno. Mnozí z nás to nemohli přenést přes srdce kvůli této vražedné kombinaci.Před večerkou jsme neustále vymýšleli jak se zabavit, někdy to šlo těžce, jindy zase lehce.Po dalších dnech lyžování jsme už takřka znali celý areál Saalbach – Hinterglemm nazpaměť. Díky jednomu nejmenovanému spolužákovi jsmese dozvěděli, že v Rakousku se velice levně prodává energetický nápoj RedBull. Poté, co nás Karel dovezl k obchodu, si každý z něj odnášel skorodva kartony tohoto lahodného moku. Nejvíce mě ale nepřekvapila cena pití, ale to, že pokladní s námi mluvila česky. Z toho jsem usoudil, že todneska asi není žádná novinka, když do Rakouska na lyže vyráží čím dál tím více Čechů.Po příjezdu na chatu jsme jako obvykle šli na večeři, po které následovala promítačka a opět videa. Vždy jsme byli rádi, že už je tato někdy nezajímaváa nudná část za námi. Po příchodu na pokoj si skoro každý dal nakoupeného RedBulla. Po osvěžení našich těl a myslí, jsme přemýšlelico dělat dál. Jistí nejmenovaní žáci pak začali rozbíjet plechovky buď holou hlavou nebo helmou. U tohoto velice záživného a pro někoho bolestivéhonápadu jsme se velice zasmáli. Nálada pak v našem pokoji pomalu začínala uvadat a přemýšleli jsme co dál.Někoho poté napadlo vyzkoušet, kolik lidí se vejde do spodního patra palandy, která se nacházela u nás v pokoji, a tak jsme se jeden po druhémnaskládali do palandy. Užili jsme si tak velkou legraci, ale pořád jsme věděli, že se do postele vejde daleko více lidí než bylo v našem pokoji.Jakmile jsme po pečlivém naskládání zase vylezli, šli jsme shánět po chatě nějaké dobrovolníky, kteří se budou chtít zúčastnit tohoto historickéhomomentu. Hledání nám nedalo velkou práci, a tak se skoro celá chata shromáždila u nás v pokoji. Tak jako předtím jsme se začali skládatdo palandy. Většina spolužáků se ale spíše přišla na tento bláznivý kousek podívat, ale i přesto jsme pokračovali. Po deseti lidech se začínalzmenšovat životní prostor v posteli, ale to nám, oddaným tomuto kousku, nevadilo. Poté, co si dva lidé lehli na naše hlavy nebo tam kde bylomísto, jsme ještě pořád věděli, že jsou zde rezervy. A tak se tam začal skládat třináctý a bohužel poslední člověk, protože v momentě, kdy na násvlezl, postel pod námi praskla. Nikdo bohužel nepřemýšlel nad tím, jakou má postel nosnost, ale kolik se nás tam nakonec vejde. To už nikohonezajímalo a dali jsme se všichni do smíchu. Zanedlouho nás smích přešel a začali jsme se starat o to, co uděláme s rozbitou postelí. Jelikož bylamístnost plná mozkoven z naší školy, začali padat návrhy. Mezi nimi se třeba objevilo i to, že prasklá prkna máme vzít lepenkou a nestarat se,nebo že máme postel podložit plechovkami od RedBullu. Až jedna chytrá hlava navrhla, aby se zavolali kolegové strojaři, kteří jsou studovanína takové to věci. Samozřejmě pan strojař začal říkat nesmysly o tom jak nakreslit technický výkres a podobné pro nás neřešitelné nápady. Porozchodu spolužáků jsme se domluvili na tom, že se o tom budeme bavit v utajení, a proto krycí jméno pro postel byl pomeranč a pro každéhočlověka na té posteli byla moucha. Celý večer jsme se tomu smáli a vyprávěli si příběhy o tom, jak 13 much sedlo na pomeranč, který následněprasknul. Vymysleli jsme proto úplně nesmyslný příběh, jak se to stalo, který ráno pověděl majitel postele, který se této akce vůbec neúčastnil.Bohužel pro nás celá tahle záležitost praskla a museli jsme se složit na opravu postele. Bohužel se ale nepřiznali 3 mouchy, které na posteli takébyli, a tak platilo jenom 10 much. Tento příběh o 13 mouchách na pomeranči pro nás všechny bude legendární.účastník zájezduZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 8
Ze školy - projekt „rozhovory“ • Ing. Jiří PliskaPro svůj rozhovor jsem si vybral ing. Jiřího Plisku, který na naší škole vyučuje především číslicovou techniku a mikroprocesorovou techniku.Vzhledem k jeho sportovním výkonům se v době, kdy jsem s ním chtěl uspořádat interview, nacházel na lyžařském kurzu s prvními ročníkya proto jsem využil moderní techniky a rozhovor tak vznikl po mailu.Pro začátek bych položil trochu osobnější otázku a to proč jste se rozhodl být učitelem a vyučovat na naší škole? Určitě jste měl i jinémožnosti, co dělat.Zapůsobila náhoda. Přes kamaráda (bývalého studenta SPŠE) jsem se dostal k nabídce, zvážil a nakonec přijal. Jinak moje matka učí v plaveckéškole a otec pracuje ve firmě zabývající se automatizací a řízením procesů a tímto způsobem jsem se jim mohl zavděčit oběma :-)Jak jsem již předeslal v úvodu, jste zkušený sportovec a výborný lyžař. Co si myslíte o lyžařském mistrovství, které se bude odehrávatv Liberci?Mistrovství světa určitě fandím, ale samozřejmě by se mi více líbily běžecké disciplíny na Bedřichově nebo jiné rozumné lokalitě. Je škoda budovatsportovní zázemí jen pro mistrovství bez dalšího využití. Ale teď už na tom asi nic nezměníme. Proto doufám, že bude tuhá zima a uvidímeparádní závody a české závodníky na špici.Ještě bych rád zůstal u lyžování a zeptal se vás na letošní Jizerskou padesátku. Zúčastnil jste se letos tohoto závodu? Případně, jakjste se umístil?Zúčastnil, skončil jsem dvaadvacátý.Gratuluji, to je výborný výkon ještě, znáte jako účastník historii Jizerské padesátky a její původ?Samozřejmě a mrzí mě, že se na ni dnes trošku zapomíná, ve světě je tomu právě naopak. Máme nové logo, ceny pro vítěze už nepředává OldaKopal… Škoda. Myslím, že organizátoři by měli být vděčnější libereckým horolezcům, kteří závod založili a podtitul „memoriál expedice Peru“by se také neměl vytratit.Nemohl jsem si nepovšimnout v průběhu vyučovacích hodin, že se na vašem notebooku přibližně v průběhu letních olympijských herobjevila samolepka vlajky Tibetu. Je to váš způsob, jak podpořit Tibet? Co jste na tyto olympijské hry říkal?Rozhodně jsem pro osamostatnění Tibetu a politika Číny se mi v mnoha ohledech opravdu nelíbí, ale vlajku na notebooku mám spíše proozdobu. To, že Čína získala pořadatelství OH, podle mě popřelo základní olympijské myšlenky, přesto jsem se neudržel a občas jsem shlédnulnějaký ten přenos a po organizační stránce se toho asi nedalo mnoho vytknout. Je otázkou za jakou cenu.Posuňme se trochu západněji a dále v čase, na přelomu roku se přiostřila blízkovýchodní situace a nyní jsou již izraelské jednotkyv pásmu Gazy. Myslíte si, že jedná Izrael správně?Násilí plodí jen další násilí. Těžko říci jestli je vůbec nějaká šance na „brzké“ řešení konfliktu. Myslím, že založení státu Izrael pro 2. světovéválce bylo přinejmenším problematické a nemohlo dopadnout jinak.Pásma Gazy se bude týkat i další otázka, dokázal by úspěch Izraelské operace ukončit hrozbu raketových útoků?Pochybuji.Tato situace je jednou ze záležitostí, kterou by Česká republika, jakožto předseda Rady Evropské unie měla řešit. Co pro vás znamená,že Česká republika předsedá Evropské unii?Pro mě osobně velmi málo. Politiku příliš nesleduji. Doufám, že si čeští politici jen neutrhnou velkou ostudu. Spíš jsem zvědav, jestli v EU zvítězíbyrokracie nebo myšlenky volného obchodu, pohybu pracovních sil atd.Dalším pěkným témat by mohl být ruský plyn, či spíše konec jeho dodávek kvůli při mezi Ukrajinou a Ruskem. Abych vás nezatěžovalpříliš složitými a obtížnými otázkami. Dotkne se vás nedostatek plynu?Jedině nepřímo. Doma topíme dřevem a elektřinou.Na závěr bych si dovolil jednu otázku, která by mně jako studenta třetího ročníku velice zajímala. Příští školní rok mají být představenynové státní maturity, jaký je váš názor na ně? Má vůbec smysl, aby stát rozhodoval o tom, jak bude maturita na středních školáchvypadat?Myšlenka sjednocení je jistě zajímavá, ale velmi těžko realizovatelná. Jen těžko můžeme srovnávat úroveň znalostí studentů (např. vevšeobecných předmětech) učňovských oborů s maturitou a studentů gymnázií. Jsem pro zachování současného systému.Děkuji za rozhovor a za vaše názory s mnohými se zajisté dokáží čtenáři či spíše posluchači ztotožnit stejně jako já. Obzvláště pokud tenhlerozhovor neopustí hranice školní práce a třídy.Ondřej DlabolaZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 9
- Page 2 and 3: Naši (m)učitelé • Ing. Pavel K
- Page 7: Ze školy • Maturitní song L4ZKR
- Page 12 and 13: Naši (m)učitelé - očima učitel
- Page 14 and 15: • Stav současného světaTak ži
- Page 16 and 17: Hot wheels • Minibikeje (hlavně
- Page 18 and 19: Zkrat • SOUTĚŽ „Co je to?“Z
- Page 20 and 21: 4FUN • VtipyJde mravenec po cest
Ze školy - projekt „rozhovory“ • Ing. Jiří PliskaPro svůj rozhovor jsem si vybral ing. Jiřího Plisku, který na naší škole vyučuje především číslicovou techniku a mikroprocesorovou techniku.Vzhledem k jeho sportovním výkonům se v době, kdy jsem s ním chtěl uspořádat interview, nacházel na lyžařském kurzu s prvními ročníkya proto jsem využil moderní techniky a rozhovor tak vznikl po mailu.Pro začátek bych položil trochu osobnější otázku a to proč jste se rozhodl být učitelem a vyučovat na naší škole? Určitě jste měl i jinémožnosti, co dělat.Zapůsobila náhoda. Přes kamaráda (bývalého studenta SPŠE) jsem se dostal k nabídce, zvážil a nakonec přijal. Jinak moje matka učí v plaveckéškole a otec pracuje ve firmě zabývající se automatizací a řízením procesů a tímto způsobem jsem se jim mohl zavděčit oběma :-)Jak jsem již předeslal v úvodu, jste zkušený sportovec a výborný lyžař. Co si myslíte o lyžařském mistrovství, které se bude odehrávatv Liberci?Mistrovství světa určitě fandím, ale samozřejmě by se mi více líbily běžecké disciplíny na Bedřichově nebo jiné rozumné lokalitě. Je škoda budovatsportovní zázemí jen pro mistrovství bez dalšího využití. Ale teď už na tom asi nic nezměníme. Proto doufám, že bude tuhá zima a uvidímeparádní závody a české závodníky na špici.Ještě bych rád zůstal u lyžování a zeptal se vás na letošní Jizerskou padesátku. Zúčastnil jste se letos tohoto závodu? Případně, jakjste se umístil?Zúčastnil, skončil jsem dvaadvacátý.Gratuluji, to je výborný výkon ještě, znáte jako účastník historii Jizerské padesátky a její původ?Samozřejmě a mrzí mě, že se na ni dnes trošku zapomíná, ve světě je tomu právě naopak. Máme nové logo, ceny pro vítěze už nepředává OldaKopal… Škoda. Myslím, že organizátoři by měli být vděčnější libereckým horolezcům, kteří závod založili a podtitul „memoriál expedice Peru“by se také neměl vytratit.Nemohl jsem si nepovšimnout v průběhu vyučovacích hodin, že se na vašem notebooku přibližně v průběhu letních olympijských herobjevila samolepka vlajky Tibetu. Je to váš způsob, jak podpořit Tibet? Co jste na tyto olympijské hry říkal?Rozhodně jsem pro osamostatnění Tibetu a politika Číny se mi v mnoha ohledech opravdu nelíbí, ale vlajku na notebooku mám spíše proozdobu. To, že Čína získala pořadatelství OH, podle mě popřelo základní olympijské myšlenky, přesto jsem se neudržel a občas jsem shlédnulnějaký ten přenos a po organizační stránce se toho asi nedalo mnoho vytknout. Je otázkou za jakou cenu.Posuňme se trochu západněji a dále v čase, na přelomu roku se přiostřila blízkovýchodní situace a nyní jsou již izraelské jednotkyv pásmu Gazy. Myslíte si, že jedná Izrael správně?Násilí plodí jen další násilí. Těžko říci jestli je vůbec nějaká šance na „brzké“ řešení konfliktu. Myslím, že založení státu Izrael pro 2. světovéválce bylo přinejmenším problematické a nemohlo dopadnout jinak.Pásma Gazy se bude týkat i další otázka, dokázal by úspěch Izraelské operace ukončit hrozbu raketových útoků?Pochybuji.Tato situace je jednou ze záležitostí, kterou by Česká republika, jakožto předseda Rady Evropské unie měla řešit. Co pro vás znamená,že Česká republika předsedá Evropské unii?Pro mě osobně velmi málo. Politiku příliš nesleduji. Doufám, že si čeští politici jen neutrhnou velkou ostudu. Spíš jsem zvědav, jestli v EU zvítězíbyrokracie nebo myšlenky volného obchodu, pohybu pracovních sil atd.Dalším pěkným témat by mohl být ruský plyn, či spíše konec jeho dodávek kvůli při mezi Ukrajinou a Ruskem. Abych vás nezatěžovalpříliš složitými a obtížnými otázkami. Dotkne se vás nedostatek plynu?Jedině nepřímo. Doma topíme dřevem a elektřinou.Na závěr bych si dovolil jednu otázku, která by mně jako studenta třetího ročníku velice zajímala. Příští školní rok mají být představenynové státní maturity, jaký je váš názor na ně? Má vůbec smysl, aby stát rozhodoval o tom, jak bude maturita na středních školáchvypadat?Myšlenka sjednocení je jistě zajímavá, ale velmi těžko realizovatelná. Jen těžko můžeme srovnávat úroveň znalostí studentů (např. vevšeobecných předmětech) učňovských oborů s maturitou a studentů gymnázií. Jsem pro zachování současného systému.Děkuji za rozhovor a za vaše názory s mnohými se zajisté dokáží čtenáři či spíše posluchači ztotožnit stejně jako já. Obzvláště pokud tenhlerozhovor neopustí hranice školní práce a třídy.Ondřej DlabolaZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.<strong>2009</strong> strana 9
Change language