OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Zatím církev, která nemohla vládnouti duším, měla péči, aby zmohutněla a nabyla práva astala se mocnou. Ta věc, to snažení nebylo zajisté nesrozumitelné knížeti Boleslavu.Uhadoval, že v zřízení křesťanském je ztajena síla. Viděl sbory kněží, viděl poslušné mnichya dále biskupa a dále císaře. Viděl, že všichni jsou spojeni jedinou vůlí, poznával, že sílajedněch je druhým oporou, a zřel, jak v dobytém Braniborsku utvrzuje císař skrze biskupysvou moc. I zdálo se mu, že zřízení křesťanské je pouhý nástroj v rukou vladaře, a chtěl sezmocnit toho nástroje. Chtěl jej obrátit proti svým nepřátelům jako se obrací meč. Chtělvytrhnouti české věci církevní z cizího vlivu; chtěl krátce zřídit v Praze biskupství.Když se o tom zámyslu dozvěděl biskup řezenský, Michal, dal svolati svůj katedrální klérus.Kněží se sešli v neděli po vykonaných obřadech. Bylo jich právě devět a biskup byl desátý.Někteří měli nádherná roucha, ale biskup byl oděn jako mnich pouhým pláštěm s kápí. Bylpostavy drobné, měl planoucí zrak a mohutná obočí a čelo zbrázděné vráskami. Byl vzezřenízasmušilého.Když se tedy všichni shromáždili a když stanuli na místech určených pořádkem, pravilbiskup:„Přátelé, žádám nebe o spravedlnost a vás o dobrou radu. Víte, že mi byla svěřena berlapastýřská a s berlou přemnohá péče a starost. Jdu z díla do díla, a zatím co pečuji o věc prvou,druhá hrozí mi uniknouti. Mám s vévodou rozepři o střiž a sklizeň, kterou neprávem zadržel,a znenadání se dovídám, že kníže české chce zřídit v Praze biskupství a že chce umenšit to, coje naše.“Řko to biskup se rozhlédl a čekal, kdo mu poradí.Shromážděný klérus zůstal však tich. Jeden kněz si opíral pěstí tvář, druhý pokašlával, třetí siproplétal vous mezi prsty a teprve poslední promluvil.„Vím,“ řekl, „že Boleslav je mocný protivník. Má silná vojska ve svých horách a jeho hlaspřevyšuje hlasy lenníků. Je vzpurný, nejednou se postavil císaři na odpor, nejednou uvedl jejza války v nesnáz. A protože jsou časy opět neklidné, soudím a uhaduji, že mu císař neodepřeto, oč jej žádá. Bude souhlasit dvojnásob snadno, neboť ani sláva císařova ani jeho statek setím neumenší.“98
„Zdá se mi,“ řekl rozhněvaný biskup, „že jsi daleko nejchytřejší. Jdi tedy ke knížeti a způsob,aby byl věrný a stálý. Dále jdi za císařem a naléhej, aby nás ušetřil pohromy a neztenčovalbiskupský statek.“ Mnich tedy šel. Bral se do Prahy. Když tam dorazil a když stanul předbranou, oslovil strážce té brány a pravil:„Jdi, opověz kněze Wolfganga, neboť to jest mé jméno. Přicházím z Řezna a mýmprostřednictvím bude s knížetem rozmlouvat biskup.“Strážce odešel a vrátiv se po maličké chvíli, řekl: „Kníže prodlévá s knížaty svého rodu.“Potom vedl strážce mnicha do jizby a přinesl mu jídlo a vykázal mu lože.Na druhý den ptal se mnich opět po knížeti a opět vyslechl odpověď, která mu byla dána dneprvého. To se stalo ještě po třikráte.V den pátý vystrojil Boleslav hostinu a poručil, aby služebníci postavili lavičku Wolfgangovublízko knížecího stolce. Když pak jedli, obrátil se Boleslav a oslovil mnicha a řekl:„Co se přihodilo v Řezně?“„Kníže,“ odpověděl mnich, „Bůh vede tvé kroky a uděluje ti zdar při podnikání tak, že vítězíša nepřátelé tě nemohou přemoci. Jsi silné kníže. Zbrojenci s taseným mečem a zbrojenci snapřaženými oštěpy hlídají tvůj hrad a vůkol jsou hrady jiné a vojsko. Máš mocné stráže, tváříše je veliká a spořádaná, jsi nezměrně bohat: proč tedy hledíš ochuditi biskupa a proč chcešvytrhnouti své země z okrsku, který mu byl svěřen a dán, aby v něm konal kněžskou správu?“Potom odpovídal kníže řka:„Kolik stád má biskup? A kolik je v tom stádě jehňátek, která jsem mu dal? A kolik jsem mudal zrní? A kolik jsem mu dal košů ryb? Ani jeden! Kněží odváděli mu desátek, ale což jemoje, zůstalo v celku. To je věc jistá. Vycházej z ní, mnichu, a rozvažuj: Chci zříditbiskupství a novému biskupu dám otroky a les a zoranou půdu. Dám mu stáda a dobytek.Dám mu, co srdce ráčí, jen proto, aby má štědrost byla zjevná, aby se o ní vypravovalo anikdo již neprořekl, že kníže ochuzuje biskupy a že jim ukracuje důchod.“99
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 64 and 65: Tak mluví o Ludmile pověst, ale t
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 80 and 81: Tehdy však stanul Boleslav mezi vl
- Page 82 and 83: zabil Václava. Zahubil jej. Dal za
- Page 84 and 85: Řka to, položil Boleslav ruku na
- Page 86 and 87: Boleslav zvěděv o králově tísn
- Page 88 and 89: drobná příhoda. Jednou se totiž
- Page 90 and 91: zvolna, sesedli v lesích, brali se
- Page 92 and 93: až na místo, kde rovina přecház
- Page 94 and 95: dcerami, krátce: jakkoliv byl rodu
- Page 96 and 97: poslouchají a skáčí pod nimi uk
- Page 100 and 101: Když kníže mluvil tu řeč, vyvs
- Page 102 and 103: zhlédnouti nesmírný statek a nes
- Page 104 and 105: pevná víra a to jsem chtěl říc
- Page 106 and 107: Vítr přicházející z šíra hna
- Page 108 and 109: Tehdy se zmocnilo císařských voj
- Page 110 and 111: ochranu biskupa žičského. Kněz
- Page 112 and 113: se oba hlasem smějí. V jejich sm
- Page 114 and 115: Jak bylo naznačováno, stal se po
- Page 116 and 117: Umění opatovy řeči převyšoval
- Page 118 and 119: Jednou se vracel Boleslav z lovu. S
- Page 120 and 121: „Ten hanebník,“ pravil, „zem
- Page 122 and 123: vrhl se v líté zuřivosti k brán
- Page 124 and 125: přeměně, která se stala v srdc
- Page 126 and 127: „Jsi sluha chrámový, jsi člov
- Page 128 and 129: I poznával biskup, že s nenávist
- Page 130 and 131: opovržení lest, vraždy ho neděs
- Page 132 and 133: doráží a ve vzteku si rve vlastn
- Page 134 and 135: úpadku, ale v něm snad právě sp
- Page 136 and 137: Naproti tomu dochoval se záznam, k
- Page 138 and 139: kradí chodili v různá shromážd
- Page 140 and 141: „Moc císařova je nezměrná a l
- Page 142 and 143: ežných holení, jež se mu zařez
- Page 144 and 145: hněvivém díle záměr císařův
- Page 146 and 147: Pán lidí, kteří poslouchají. P
„Zdá se mi,“ řekl rozhněvaný biskup, „že jsi daleko nejchytřejší. Jdi tedy ke knížeti a způsob,aby byl věrný a stálý. Dále jdi za císařem a naléhej, aby nás ušetřil pohromy a neztenčovalbiskupský statek.“ Mnich tedy šel. Bral se do Prahy. Když tam dorazil a když stanul předbranou, oslovil strážce té brány a pravil:„Jdi, opověz kněze Wolfganga, neboť to jest mé jméno. Přicházím z Řezna a mýmprostřednictvím bude s knížetem rozmlouvat biskup.“Strážce odešel a vrátiv se po maličké chvíli, řekl: „Kníže prodlévá s knížaty svého rodu.“Potom vedl strážce mnicha do jizby a přinesl mu jídlo a vykázal mu lože.Na druhý den ptal se mnich opět po knížeti a opět vyslechl odpověď, která mu byla dána dneprvého. To se stalo ještě po třikráte.V den pátý vystrojil Boleslav hostinu a poručil, aby služebníci postavili lavičku Wolfgangovublízko knížecího stolce. Když pak jedli, obrátil se Boleslav a oslovil mnicha a řekl:„Co se přihodilo v Řezně?“„Kníže,“ odpověděl mnich, „Bůh vede tvé kroky a uděluje ti zdar při podnikání tak, že vítězíša nepřátelé tě nemohou přemoci. Jsi silné kníže. Zbrojenci s taseným mečem a zbrojenci snapřaženými oštěpy hlídají tvůj hrad a vůkol jsou hrady jiné a vojsko. Máš mocné stráže, tváříše je veliká a spořádaná, jsi nezměrně bohat: proč tedy hledíš ochuditi biskupa a proč chcešvytrhnouti své země z okrsku, který mu byl svěřen a dán, aby v něm konal kněžskou správu?“Potom odpovídal kníže řka:„Kolik stád má biskup? A kolik je v tom stádě jehňátek, která jsem mu dal? A kolik jsem mudal zrní? A kolik jsem mu dal košů ryb? Ani jeden! Kněží odváděli mu desátek, ale což jemoje, zůstalo v celku. To je věc jistá. Vycházej z ní, mnichu, a rozvažuj: Chci zříditbiskupství a novému biskupu dám otroky a les a zoranou půdu. Dám mu stáda a dobytek.Dám mu, co srdce ráčí, jen proto, aby má štědrost byla zjevná, aby se o ní vypravovalo anikdo již neprořekl, že kníže ochuzuje biskupy a že jim ukracuje důchod.“99
Change language