OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

vojsko a já a všichni, kteříž se mně podobají, jsme jako pouhý stín. Ale stalo se, že kníže kráčítím stínem.“I nevěděl kněz, co by chtěl pacholík říci, a připomenul mu, že mluví naplano. Ten pak řečenýpacholík cítě mrákotu, která padá v hodince smrti, chtěl spatřiti naposledy svého pána.Pozvedl se a tu uviděl knížete, jak vrhá do veliké výše obušek a jak jej opět chytá. Zřeldivokého hřebce a vlající hřívu i vlasy Boleslavovy poletující ve větru. Zřel, jak kůň skáče sesvým jezdcem, a slyšel jeho pořehtávání. Zřel poskok koně a nepohnutou postavu, na niž sesype zdar jako záře.Potom klesl ten pacholík a vydechnuv jméno Boleslavovo zemřel. I jest pohřben na místě svésmrti.Když pak kníže překročil řeku a když se blízko pomezí své říše setkal s knížetem polským ase svou nejmilejší dcerou, radoval se s nimi a smích a veselí uvedly v zapomenutí smrtpacholíkovu.BiskupstvíPříčiny proměn dlouho uzrávají a doba převratná, jakkoliv bývá poznamenána tím, conadchází, přece poskytuje věcem starým i čas i sílu, aby se před svým koncem naplnilynejmocněji. Když se tedy k zemím českým blížilo křesťanství, a když známost jediného Bohaa zákonů se opovídala, zvedlo se divoké dychtění po životě časném. Přemnozí lidé nemohli sevytrhnouti z běhu vášně. Toužili jen po moci, toužili jen po věcech tělesných. Jejich srdcebylo plné krve. Jejich údy byly jako větvoví. Jejich smysly připomínaly oheň. Blízkost zákonaskytla jim rozkoš svévolné svobody. Opovídající se láska a rovnost křesťanská vdmychla jimpocit rozdílů i pýchy. Podobá se, že v těch dobách bylo špatně nakládáno s otroky, a ževelmožové a lidé urození se oddělovali od lidu prostého více než předtím. V těch dobáchneznamenal křest obrácení se k Bohu, v těch dobách žil ještě starodávný mrav a síla bylactností a majetek a rozkoše cílem jediným. Tehdy se neděsil ani vražedník ani smilníci apřemnozí mužové vcházeli v sňatek s dívkami pokrevně příbuznými. Měli tolik žen, kolik jichuživili, a třeba byli kněží, nedbali ani zákazů ani napomínání.97