OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

poslouchají a skáčí pod nimi ukroceným krokem a zticha řičí. To se týká tebe, kníže. Tytrhnutím ruky vedeš svého hřebce do nebezpečenství a nikdy tě nezasáhne stín bázně a nikdytě nepřikryje ani cípek toho stínu. Jdeš, rozdáváš rány a opět udílíš milosrdenství a jednáš jakomeč v ruce člověka opatrného a bez bázně. Takové jsou tvoje obyčeje. Ale pacholík, o němžse ti zlíbilo slyšeti, je člověk, kterého zraňuje ostrý vítr, a který usíná cvakaje zuby. Strachsedí na jeho koni. Strach jej objímá, strach se tiskne k jeho hřbetu a dýchá mu v týl a ohnutoulevicí svírá mu hrdlo. Ty jsi stár a síla tě neopouští. Smrt před tebou uhýbá, ale jeho rve zaplášť. Sahá po něm. Její skřek ohlušil mu ucho a pacholík jde jako ve snách.“I podivil se Boleslav těm slovům a obrátiv koně jel proti směru své cesty. Daleko předjakýmsi brodem zastihl dva loudající se jezdce, kteříž opírali člověka třetího. I přistoupil blížea poznal, že člověk zemdlený je pacholík a že není ani živ, ani mrtev, ale že má myslobluzenu a mluví jako žena nepřítomného ducha. Tu rozkázal spřahnouti dva koně a dálerozkázal, aby sluhové rozestřeli mezi spřežení plášť a upevnili jej na řemenech. Potom dalumírajícímu člověku spočinouti v tom plášti a zvolnil krok celého průvodu. Když se to stalo,navrátilo se ubožáku vědomí. I zavolal kněze, a když se kněz schýlil k jeho ústům, řekl muten umírající člověk:„Modli se modlitbu díkučinění a chval Boha, že mi bylo popřáno vykonati vše, po čem jsemtoužil, a že jsa těla slabého a paží slabých i chabého srdce přece jsem ke konci dovedl dílosvých myšlenek a chtění.“Potom ti, kdo slyšeli pacholíkovu řeč, pohlédli na sebe a tázali se, co ten člověk vykonal ajaký je jeho majetek. Zdálo se jim, že se chvástá, neboť známo bylo, že neměl ani statku, aniženy, ani dítek, ale že z milosti knížete jedl a ve věku dospělém živ byl jako pachole.Když pak uplynula chvíle ticha, ozval se poznovu člověk umírající a řekl:„Díky Ježíši Kristu, kterýž svolil, abych směl obrátiti tvář knížete k zemi východní, a kterýkyne, aby kníže měl péči o tu zemi. Již se neděsí člověk v rovinách, ani člověk v zemi horní,ani v končině řek moravských; již se neděsí, ale bezpečen jest se svými stády. Již se neděsí,již nepřebíhá, již nepřenáší nemluvňata, ale trvá na svých místech. Trvá v bezpečí. Střehou hohrádky, střeží ho cesta upravená, střeží ho kníže, hrad nejbezpečnější. On jest jako přemocné96