OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Nejmilejší dcera Boleslavova, Dúbravka, provdána byla za knížete polského, Měška. Obamanžely spojovala láska i dobrá vůle a přátelství, které vládlo mezi Čechami a Polskem.Spojovala je láska a dále smýšlení jedno, a dále příbuzný jazyk, a dále víra, neboť Měšekpřijal náboženství své choti. Tehdy, v té šťastné době, podobaly se obě říše (to jest říše českáa říše polská) sestrám. Stály si blízko a moc a zřízení jedné nezůstalo bez vlivu na vzrůst říšedruhé. Tu shodu vzájemnou utvrdil sňatek a věrnost knížat ji dovršila.Jednou, když se Boleslavu zachtělo opět spatřiti Měška a Dúbravku, rozhodl se, že za nimipůjde až do své nejvýchodnější državy. Měl na mysli Krakov. Vypravil tedy posla a vzkázalknížeti a kněžně, aby překročili pomezí a v stanovený den dorazili na hrad, který byljmenován.Ta cesta byla cestou lásky, Boleslav tedy přikázal, aby jeho průvod usedl na koně zvlášťušlechtilé, a aby se oděl lesklou zbrojí a barevnými plášti.Když se to stalo, když se zbrojenci shromáždili na pražském nádvoří a brána byla dokořán,přišel ke knížeti člověk, kterému bylo jméno Pacholík nitranský, a snažně prosil, aby muBoleslav popřál kráčeti v průvodu a aby ho nezapuzoval. Kníže přihlédnuv viděl, že sipacholík drží ruku před ústy, že je sláb a že je nenáležitě obléknut, ale v té chvíli mu bylozatěžko odpírati prosbám a svolil. Tak se vydali všichni na cestu.Nastávalo právě jaro. Vlahé páry vystupovaly ze země a déšť a opět sluneční svit se střídal.Věru, chochol pištců a plášť Boleslavův nastokrát promokl a oschl, než dojeli. Cestaknížecího průvodu trvala málem tak dlouho jako cesta otrokáře arabského, kterýž projelpanství Boleslavovo a s úžasem vypsal jeho rozlohu. Počet dní té cesty byl dvacet a jeden.Když jeli den devatenáctý a když se blížili k řece, která slove Odra, rozpomenul se Boleslavna pacholíka a zachtělo se mu slyšeti jeho hlas. Dal jej tedy zavolati a s netrpělivostí se ptal:„Kde je můj pacholík a proč nepřichází?“Tu přistoupil ke knížeti člověk útrpný a pokloniv se řekl:„Kníže, jsou lidé, kterýmž namáhání prospívá, a jimž prudký vítr činí potěšení, a kteréžrozraduje mráz i úpal. Jsou lidé, kníže, kteříž jezdí na divokých koních, a ty koně je95