OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

až na místo, kde rovina přechází v pohoří. Tam máte prodlévati podle řeky, která jestChrudimka; tam máte popásati své koníky. I přijde k vám Boleslav v den, který si určí, abyvám ustanovil práci vojenskou. Do té doby v hloučcích menších zůstávejte tak, abystepovědomí měli o druhém a navzájem přece se nedotýkali.“Slyšíce podobnou řeč knížata se zarmoutila. Jal je strach, že dílo dobré jest opuštěno, báli se,že bez pevnosti hradů jako neodění před zbrojencem státi budou, ale taková byla síla jménaBoleslavova a takové se k němu družilo strašení, že uposlechli.Když pak přišli v končinu stanovenou a když se Boleslav setkal s jejich vojáky, řekl jim:„Nestrašte se, nenaříkejte nad opuštěnými hrady, neboť ty hvozdy, ta horstva a ta šírá zemějsou zajisté přepevný hrad.“Když to Boleslav řekl, vryla se v jeho čelo vráska. A byla to vráska smíchu, která křižujevrásku hněvnou. Bylo to jako dobré znamení a pacholík, jehož kníže kdysi poznal vněmeckém průvodu, viděl, že jarost a doufání se dotýká knížecí přílbice a že zdar skáče předjeho klisnou.Tehdy poklonila se knížata drobnější a opakovala úsměv Boleslavův. Tehdy pacholík, kterýchodíval za knížetem, přitiskl pěsti k své tváři a hnutí nevýslovné lásky zvrátilo jeho hlavu.I stalo se, že všechna knížata a všechen zbrojný lid dlel s Boleslavem. Skrývali se a v hradechzůstaly jen malé posádky. Když pak Ota se svými nesmírnými vojsky šel po zemskýchcestách, rozdělil Boleslav svůj lid a po celé délce té cesty pálil a kazil věci potřebné a ničilpíci koňskou a odháněl dobytek ze sídel venkovských tak, že vojsko německé nic nenacházelok jídlu. Skrýval se a zároveň nepřítele přepadal na místech nejrůznějších; tu v týle, tu vbocích, tu se strany čela. Nedal spáti těm unaveným lidem a za nocí zvedal křik, jako by seschylovala bitva. I spali v sedlech a meč jim padal únavou z ruky. Jejich trápení bylonesmírné a hlad je soužil tak, že všichni prahli po bitvě. Toužili rozdrtit to neviditelné vojsko,ale Boleslav unikal a nepostavil se k boji.Když již nikdo nemohl snášet únavu, poslal Ota k Boleslavovi nádherné poselství a nabídl mumír.92