OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

drobná příhoda. Jednou se totiž stalo, že Boleslav procházel shromážděním čeledi. Když takchodil a když se tak díval na své chlapíky, zmocnila se ho veselost. Někteří pracovali s hřebly,někteří kovali koně a majíce v klínech koňská kopyta, či majíce dlaň opřenu o hřbety hřebců,pootáčeli se za hlasem svého knížete. A byli všichni služebníci Boleslavovi mocného vzrůstua neohroženého ducha. Všichni byli poznamenáni nějakou ranou, všichni odpovídali smíchušťastným usmíváním. Všichni si byli podobni, ale mezi nimi stál pacholík z jiného hnízda.Byl slabý, byl těla útlého a třásl se buď strachem, buď nějakým prudkým hnutím mysli. Kdyžse kníže k němu přiblížil, vrhl se ubožák na kolena a nemohl vzhlédnouti a zůstal schýlen. Tuse Boleslav zasmál a udeřil jej zlehounka do zad. Udeřil jej plochým mečem, zasadil muranku tak malou, tak nepatrnou, tak nicotnou, jako bývá přátelské udeření, ale pacholík padlna tvář a zpěněná krev zalila mu ústa. I odvrátil se kníže od ubožáka a věřil, že zemře.Odtud minulo několik měsíců a pacholík byl zapomenut. Byl zapomenut, neboť lidé mocní apřekypující štěstím snadninko přecházejí trápení člověka nepatrného. Taková jsou pravidla,takový jest řád. Když však kníže poznal, že pacholík, jehož kdysi udeřil, velmi se podobátomu, který stoji za německým velmožem, zavolal ho a řekl:„Nejsi z mé čeledi?“„Kníže,“ odpovědělo to pachole, „jsem sluha tvých sluhů a bylo mi rozkázáno, abychnásledoval posla, kterýž šel do země stodoránské. Sami dva brali jsme se podle cesty aspěchajíce ukracovali jsme si zátočinu, když nás jali tito němečtí mužové. Můj pán bylutracen a já z přinucení postávám za tím, který ho zabil.“Slyše to, byl Boleslav uchvácen hněvem a dal nařízení, aby poslové byli obnaženi do půli těla;dále rozkázal pobrati jim zbraň i koně i soumary i náklad. Když pak stáli zmučeni urážkou ašpatným zacházením, když stáli, očekávajíce smrt, řekl:„Člověk, kterého jste zabili, byl můj posel. Měl štít označený mou barvou. Nesl znameníposlů a vy, vidouce znaménko i barvu, jste ho zabili. Co tedy očekáváte a jaký trest si vodvetu přisuzujete?“I obhajovali se poslové němečtí řkouce, že ten podivný poutník neodpovídal na otázky leč řečínesrozumitelnou a že se plížil podle cesty a vposled že pospíchaje příliš jel sám s jediným88

pacholetem. „A to,“ pravili, „nebývá obyčej posla knížecího.“ Omlouvajíce se takto, vedli sipak poslové jako lidé postrašení, ale kněz, který byl mezi nimi nejstarší, mlčel a neřekl leč:„Král!“ a opět: „Pomsta!“ I viděl kníže, že je to muž statečný, a tak se mu v knězi zalíbilo, žejej propustil.Když se to stalo, šel Otův posel do Němec. Vracel se s nepořízenou a s nepořízenou odešli iposlové, kterým král nařídil, aby pozvali velmože ostatní. Marně mluvili, marně naléhali:knížata údělná a nikdo z těch, kdo odviseli od panství pražského, neslyšel jejich vybídnutí.Ale jako nebývá zákona bez výminky, stalo se, že jeden jediný kníže, který sídlil na východod nejhlavnější državy české, přece poslechl hlasu králova a uspořádav průvod, bral se kpohraničním horám. Rozhodl se v ten smysl, aby vmetl urážku v tvář Boleslavovu a získalkrálovskou přízeň. Jeho počínání podobalo se zradě a měl tedy dobrý důvod chvěti se, žeBoleslav vtrhne na jeho území a že spálí jeho sídlo a že rozptýlí jeho průvod. V té bázni prosilOtu Německého o pomoc a král dávno popuzený proti českému knížeti poslal mu více než to,čeho požádal. Poslal mu dvě vojska. Prvé slynulo velikou bojechtivostí a po všech tehdejšíchkrajích šířilo strach. Jméno toho vojska jest pluk Merseburský. Sloužili v něm lidé, kteříkráčeli vždy před ostatním vojskem a byli držáni v povzdálečí, aby nevnesli do táboraneshodu či srážky. I věřilo se, že ve válce jsou nade všechno pomyšlení strašnější a že jejichdílo je dílo lítice.Když tedy Boleslav zvěděl, s kým mu bude bojovati, přehlédl svůj zbrojný lid a rozdělil jej naněkolik částí: Na dva proudy a oddíl, v němž bylo jádro a střed vojska. Potom a oddílemmalým kráčel vstříc vojsku merseburskému a sváděl s ním rychlé potyčky a ustupoval a rvaljeho hlídky a přepadal jeho spící tábor a couval, když Merseburští útočili tak, aby je zavedldále od vojska, které slulo vojsko durynské.Zatím to vojsko durynské napadeno bylo druhým oddílem Boleslavovým a vlastní proudčeských zbrojenců rozdělil oba německé pluky. Tehdy dal kníže odpočinouti svým lidem ačekal na temnou noc.Když se obloha zatáhla mračny, a když nebylo ani na obloze ani v kraji jediného světélka, akdyž znavený pluk Merseburský spal, pokynul Boleslav svým lidem k pochodu. I blížili seznámou krajinou, vědouce o každém výmolu a znajíce předobře místa bažinatá i srázy. Šli89

pacholetem. „A to,“ pravili, „nebývá obyčej posla knížecího.“ Omlouvajíce se takto, vedli sipak poslové jako lidé postrašení, ale kněz, který byl mezi nimi nejstarší, mlčel a neřekl leč:„Král!“ a opět: „Pomsta!“ I viděl kníže, že je to muž statečný, a tak se mu v knězi zalíbilo, žejej propustil.Když se to stalo, šel Otův posel do Němec. Vracel se s nepořízenou a s nepořízenou odešli iposlové, kterým král nařídil, aby pozvali velmože ostatní. Marně mluvili, marně naléhali:knížata údělná a nikdo z těch, kdo odviseli od panství pražského, neslyšel jejich vybídnutí.Ale jako nebývá zákona bez výminky, stalo se, že jeden jediný kníže, který sídlil na východod nejhlavnější državy české, přece poslechl hlasu králova a uspořádav průvod, bral se kpohraničním horám. Rozhodl se v ten smysl, aby vmetl urážku v tvář Boleslavovu a získalkrálovskou přízeň. Jeho počínání podobalo se zradě a měl tedy dobrý důvod chvěti se, žeBoleslav vtrhne na jeho území a že spálí jeho sídlo a že rozptýlí jeho průvod. V té bázni prosilOtu Německého o pomoc a král dávno popuzený proti českému knížeti poslal mu více než to,čeho požádal. Poslal mu dvě vojska. Prvé slynulo velikou bojechtivostí a po všech tehdejšíchkrajích šířilo strach. Jméno toho vojska jest pluk Merseburský. Sloužili v něm lidé, kteříkráčeli vždy před ostatním vojskem a byli držáni v povzdálečí, aby nevnesli do táboraneshodu či srážky. I věřilo se, že ve válce jsou nade všechno pomyšlení strašnější a že jejichdílo je dílo lítice.Když tedy Boleslav zvěděl, s kým mu bude bojovati, přehlédl svůj zbrojný lid a rozdělil jej naněkolik částí: Na dva proudy a oddíl, v němž bylo jádro a střed vojska. Potom a oddílemmalým kráčel vstříc vojsku merseburskému a sváděl s ním rychlé potyčky a ustupoval a rvaljeho hlídky a přepadal jeho spící tábor a couval, když Merseburští útočili tak, aby je zavedldále od vojska, které slulo vojsko durynské.Zatím to vojsko durynské napadeno bylo druhým oddílem Boleslavovým a vlastní proudčeských zbrojenců rozdělil oba německé pluky. Tehdy dal kníže odpočinouti svým lidem ačekal na temnou noc.Když se obloha zatáhla mračny, a když nebylo ani na obloze ani v kraji jediného světélka, akdyž znavený pluk Merseburský spal, pokynul Boleslav svým lidem k pochodu. I blížili seznámou krajinou, vědouce o každém výmolu a znajíce předobře místa bažinatá i srázy. Šli89

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!