OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Řekl strašná slova, odepřel mu poslušnost, ale dále chtěl mluviti smířlivě. Chtěl mluviti osvých synech, kteří milují Boleslava a přináležejí k straně válečné. Chtěl ukázat na jejichdoufání i lásku nepřetržitou, ale Boleslav nepopřál mu času. Udeřil ho a tak namísto šťastnéřeči vydral se z jeho chřtánu jen chropot a zasípání.I padl na tvář. Byl zasažen čepelí Boleslavovou. Byl zabit.Potom utišili se mužové rozhněvaní. Potom Boleslav odhodiv meč pozvedl z ohniště planoucípoleno a vmetl je pod trámoví krovu. Potom kázal zapáliti to staré hradiště. Hořelo po dvadny. Shořelo na prach a učiněno jest místo pro stavbu hradu kamenného.Když pak nastalo jaro, sešli se přemnozí otroci, aby pracovali o díle Boleslavově. Byl to lidknížete údělného i lid z okolních sídlišť. Byli to i otroci mužů kdysi nespokojených, kteří teďv pokoře plnili vůli Boleslavovu.A dále? Jaké jsou ostatní skutky Boleslavovy? Jak si ten kníže vedl, když se stal svrchovanýmpánem?Na podobné otázky odpovídá jen mlčení, neboť nižádný letopisec nezaznamenal příběhBoleslavův od počátku a vše, co ten kníže konal do smrti Jindřichovy, zůstalo skryto. Snadvedl Boleslav s Němci válku. Snad sjednal s králem mír. Snad obrátil všechnu svou mysl acelé své chtění jen k tomu cíli, aby sjednotil zemi a muže vládnoucí kmenům přivedl kposlušenství. Věc je nejistá. Každý o ní jinak smýšlí a každý jen podle vlastní vůle obnovujeobraz vévodův. Ten obraz se pak podobá zurážené soše. Podobá se postavě, jež byla vytesánamohutnými údery kladiv. Její rameno pravé směřuje vpřed a její rameno levé se pozvedávzhůru, avšak nikdo nezří ani paže, ani lokty, ani zápěstí. Nikdo nepoznává znamení tohopohybu, nikdo nepoznává leč vzmach a prudkost, které jsou vklety v ten pouhý pahýl údů.Když minul čas, který je zapomenut, a když smrt odvedla krále Jindřicha, uvázal se vpanování nad říší německou Ota. I stalo se (jakož často bývá při změnách na vladařskémstolci), že mladému králi vzešla přerůzná nesnáz. A tehdy se opět vzbouřili Slované polabští.Tehdy udeřili Rataři na vojsko německé a s nimi stáli bojovníci stodoránští a všichni, kdo žiliv naději, že vychvátí meč z ruky nepřátel.85