OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Řka to, položil Boleslav ruku na pas nejvznešenějšího muže. Vedl jej do hradiště a všichni,kdo se chtěli vládci zalíbiti, a každý, koho jal strach, následoval tu dvojici. I zůstávala brankadokořán a veliký proud lidí vcházel do světnice a dále ke stolům a k ohništi. Když serozsadili, dotýkal se nepřítel loktem nepřítele.I vládla mezi nimi nedobrá vůle. Přeli se a jedli za hádky. Nádoba s kvasivým pivem seprázdnila rychle a čím se stávala lehčí, tím více rostla nespokojenost. Bylo slyšeti vyhrůžky ahřmot. Jako se přiházívá, když lidé prudce vstanou, padaly za zády hodovníků stolice a bilydo podlahy. Jako se přiházívá, když pěst uhodí na desku, povyskakovaly mísy s jídlem a stůlse kymácel jako na lodi, když věje silný vítr. V tom hřmotu a v tom pokřikování zněl pak ihlas Boleslavův. Zněl velikou silou a způsobil, že všichni umlkli. Tehdy jal se kníže mluvitislova uvážená a řekl:„Učiním, aby rozvaděné rody spojoval mír. Vytrhnu ze sváru ty, kdo s druhými se přou abudu stříci váš meč a vaši pravici. Budu dohlížeti na všechno vaše konání, a abych vás dobřestřehl a k bázni a poslušenství přidržoval, vystavím hrad, který bude mocnější nade všechnyhrady. I káži vám a s naléháním pravím, abyste nařídili svým otrokům a své čeledi svážetkamení k tomu hradu. Nechť prací svou a podle rozumu jatého mnicha dají vyrůsti zdi, kteráje tak pevná jako dvojnásobný val nasypaný a dvojnásobná hradba trámová!“To Boleslav řekl, když chtěl však mluviti dále, srazili se ti neveselí hosté s křikem a shoukáním v tlum a stáli proti knížeti. I vychvátil Boleslav meč z ruky člověka, který mu bylnejblíže, a řekl:„Jako se rozlišuje otrok od lidí svobodných, jako jsou rozdílové mezi těmi, kdo vedou válku,a těmi, kteříž přidržováni bývají k práci, jako je jinak ctěn člověk urozený než člověk rodunepatrného, tak já jsem kníže vyvýšené a rozkazuji vám, lidem drobnějším. Rozkazuji vám amečem zahubím každého, kdo mluví proti mně.“Když kníže umlkl, bylo slyšeti praskání hořících polen a ropot a přidušené hlasy. Tu obracelse přítel k příteli a radil se s ním. Jeden svíral pěst, druhý trhal opaskem, třetí zíral do země avšichni vážili počet svých sil a počet lidu Boleslavova. Všichni toužili po bitvě a všichniváhali pozvednouti meč. Všichni váhali, ale jakýsi starý muž, který nashromáždil hojněmajetku a byl velice bohat, bez bázně přistoupil k Boleslavovi a stanuv před ním, proklel jej.84