OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Uprostřed zimního času vydal pak vladař nařízení, aby ti, kdo mají prvenství v rodináchvznešených, jediného dne se shromáždili na stanoveném místě. Den, který kníže označil, bylden, kdy se za dnešních časů slavívá památka mučedníka Štěpána. Pokud jde o místo, zvolil kvelikému shromáždění kmenový hrad.Potom rozjeli se poslové po sídlištích pšovanských a každému, kdo měl první místo v rodechzámožných, v skrytosti oznámili vůli Boleslavovu. Nemluvili naplno, neboť vladař si přálutajit vlastní záměr a toužil obelstíti muže, kterým vzájemné záští bránilo vkročit v jedinoujizbu.Věc byla dobře vykonána a tak se stalo, že v řečený den táhly k hradišti hojné družiny. Bylametelice a mráz. Sníh vázl jezdcům na čapkách, sníh pokrýval jejich rukávy a podoben bílýmčabrakám lpěl na hřbetech koní a padal jako záclona, která zastírá světlo. Tak nastala opolednách tma. Šero a sníh bez přestání padající přikrýval stopy jezdců, a protože konězapadali a protože šli zvolna a žádný z nich se nemohl rozjeti rychleji, nevěděli jezdcovéposlední, že mnoho lidu prošlo jejich cestou. Vposled přivedly lesní paseky přátele i nepřátelek hradní bráně. Tu s překvapením zřel druh na druha, tu všechny rozpálil hněv. I popojížděliproti sobě s pěstí na jílci a hřebec vrážel do hřebce a muž bil muže.Když rozhodnuta byla šrůtka prvá a když dva jezdcové mrtvi spadli s koní, seskupily se rodyspřátelené v hloučky (aby tím silněji mohly udeřiti na stranu protivnou) a ten, kdo zůstal sám,rychle se hleděl obklopit čeledí a otroky. Potom všichni stáli v pořádku bitevním. A když takstáli a když se měli utkati, rozlehl se veliký křik a lidé Boleslavovi vyrazili se strany lesa a sestrany hradu. Jako houština, která pádí, jako letící mrak hnali se blíž a blíž a sevřeli bojovníkya trhali je s koní a po dvou a po třech viseli na uzdách jejich hřebců. I nastal zmatek, couvánía ústup. Rody znesvářené se ztišily. Hněv jimi otřásal, ale bylo jim mlčeti, neboť pán údělu akraje zvolna se blížil. Válečná klisna řičela pod údery jeho kolen, ale nesvíral v pěsti meč aneměl zbroj. Byl bez odění, byl prostovlasý a sníh sypal se mu na skráně. Když dojel, kdyžrozrazil hloučky na stranu pravou a levou, vstal ve třmenech a řekl:„Vaše hlavy, vaši synové a vaše zboží náleží knížeti údělnému a ve svazku jeho jsou, jakojsou prsty ve svazku ruky. Moje chtění je hrad. Vaše hněvy jsou prášek. Již tedy poznejte mouvůli. Již vejděte, abychom všichni pospolu rozprávěli a jedli.“83