OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Tehdy však stanul Boleslav mezi vladaři a kněžími řka: „Kdo pokrádá koně volného, zasloužítrestu a bude mu uťata ruka. Kdo pokrádá koně uzděného, bude zabit.“ Potom žádal Boleslav,aby se stalo, co byl již řekl.Když kníže domluvil a když všichni zvěděli jen skutečnou pravdu, podobalo se, že člověkvyváznuvší z lesa nevyvázne z osidel soudu. Podobalo se, že bude utracen, neboť král se hozřekl. Popuzen odvrátil se od toho ubožáka a pravil Václavovi:„Čiň podle zvyku, který platívá v tvé zemi. Čiň, co se ti líbí.“Když pak minula chvíle čekání, pravil Václav: „Dva zbrojenci byli zabiti se strany knížeteBoleslava. Sedm zbrojenců padlo se strany vaší a to jest počet převyšující cenu stáda. Vstávejtedy, starý člověče, a neprodlévej již na kolenou. Vstávej a chval Ježíše Krista.“ Těmi slovydaroval Václav ubožáku život.A ten člověk zachráněný byl pak z Porýnska. Jeho jméno upadlo v zapomenutí, ale tolik jejisto, že se vyznal v otesávání kamene a že v dobách své mladosti pracoval s mnichy přistavbách. V té věci tkvělo dobré řízení, neboť když se král navrátil do své země a když uzrálstavitelský záměr Václavův, vypravil se ten starý člověk z rozkazu knížecího, aby v cizíchkrajinách hledal řečené mnichy a muže sobě podobné. Hledal kameníky, hledal své soudruhy iřeholníka, který byl povědom umění stavitelského. Bloudil po městech a nikde se nemohldopátrat, kde by ti lidé prodlévali. Vposled je však přece jen nalezl. Tu jal se k nim mluvitijménem knížete českého a jeho jménem volal všechny k velkému dílu.Když je získal a když se s nimi vracel, připadlo Václavovi, aby oznámil svůj úmysl biskupuřezenskému, kterýž se nazýval Tuto. I vypravil k němu poselství. Šli tedy přední služebníciVáclavovi do města Řezna a stanuvše před biskupem opakovali slova, která jim kníže uložilříci. Ta slova zněla takto:„Můj otec vystavěl chrám Bohu. Já pak žádám, abych s tvým vědomím založiti mohl chrámPáně ke cti svatého Víta, mučedníka Kristova.“Biskup dobře věděl, že mistři umění stavitelského jsou rozptýleni a že žijí v zapomenutí. Z tépříčiny se bál, že dílo sotva bude se zdarem dokonáno a chválil více úmysl než samu věc.80
„Tvou vírou a tvým odhodláním,“ odpověděl, „je kostel, který zamýšlíš zbudovati, jižvystavěn.“Ale navzdory nepřízni přivedl již člověk, který hledal řemeslníky po cizích zemích, dohradiště pražského hojnou družinu. Přivedl však starce a muže na prahu stáří. Byli zemdleni,když však k nim Václav promlouval a když je obklopila víra a toužení a láska toho svatéhoknížete, dali se do díla. I vzrůstala shoda mezi nimi a Václavem, vzrůstala shoda mezi nimi ivroucnost, která pozvedá chrám nad stavby ostatní, a záměr Václavův učiněn jest tělem. Takrychlou prací dokončil kníže se svými druhy dílo.Byl pak chrám Václavův stavení okrouhlé zšíři dvaceti kroků se čtyřmi apsidami, které svoupatou vykružovaly tvar podkov. Hlavní prostor chrámový zaklenut byl v mohutnou kopuli amezi výsostí té kopule a zemí vznášel se ochoz a ochozová tribuna. I platil chrám Václavův zachrám z chrámů nejkrásnějších. Kostelík budečský, kostelík na Levém Hradci, kostelíktetínský, kostelík ve Staré Boleslavi, ani prvý kostelík pražský, ani kostely v Němcíchnemohly se mu rovnati, pokud jde o ušlechtilost. A vypravovalo se, že ticho chrámu zaznívátoužením po živém Bohu a že se jeho klenba vyvyšuje a níží jakoby dechem božím.Když byl chrám dohotoven, četl v něm Václav prvou mši staroslovanskou a prvou mšilatinskou. Řemeslníci, to jest mistři díla kamenného i díla kovaného i tkaného, dále ti, kdozklenuli kopuli, a ti, kdo zpracovali kámen, a krátce všichni stavitelé klečeli tehdy nadlaždicích před oltářem a zbožnost a vroucí štěstí jimi zachvívalo. Václav obrátil se k nim,aby jim požehnal, a oni i člověk zachráněný kdysi z lesa odpovídali povzdechem lásky.HradPo smrti Václavově ujal se vlády Boleslav a držel ji pevnou rukou. Byl to člověk vůleneústupné a rozhodné. Věci, vztahující se k prospěchu duše, snadno přecházel, a jak jen mohl,snažně se staral, aby upevnil svou moc. Chtěl se učiniti knížetem prvým a konaje to dílo bylpodoben meči stínajícímu. Byl nelítostný a výčitky či žal zřídka stávaly u jeho lože. Dáledochovala se paměť, že se stejnou prudkostí oddán byl i lásce, a že velice miloval Václava.Prvorozený bratr byl mu nejmilejší, když však zřel, že jeho povolnost umenšuje moc rodu,když zřel, že jeho svatost napomáhá záměrům, které přicházejí s králem a s cizími kněžími,81
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31 and 32: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 33 and 34: Když se naplnil čas, a když ty d
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37 and 38: Když odešel a když se shromážd
- Page 39 and 40: K těm dvěma bratřím řekl Micha
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 64 and 65: Tak mluví o Ludmile pověst, ale t
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 82 and 83: zabil Václava. Zahubil jej. Dal za
- Page 84 and 85: Řka to, položil Boleslav ruku na
- Page 86 and 87: Boleslav zvěděv o králově tísn
- Page 88 and 89: drobná příhoda. Jednou se totiž
- Page 90 and 91: zvolna, sesedli v lesích, brali se
- Page 92 and 93: až na místo, kde rovina přecház
- Page 94 and 95: dcerami, krátce: jakkoliv byl rodu
- Page 96 and 97: poslouchají a skáčí pod nimi uk
- Page 98 and 99: Zatím církev, která nemohla vlá
- Page 100 and 101: Když kníže mluvil tu řeč, vyvs
- Page 102 and 103: zhlédnouti nesmírný statek a nes
- Page 104 and 105: pevná víra a to jsem chtěl říc
- Page 106 and 107: Vítr přicházející z šíra hna
- Page 108 and 109: Tehdy se zmocnilo císařských voj
- Page 110 and 111: ochranu biskupa žičského. Kněz
- Page 112 and 113: se oba hlasem smějí. V jejich sm
- Page 114 and 115: Jak bylo naznačováno, stal se po
- Page 116 and 117: Umění opatovy řeči převyšoval
- Page 118 and 119: Jednou se vracel Boleslav z lovu. S
- Page 120 and 121: „Ten hanebník,“ pravil, „zem
- Page 122 and 123: vrhl se v líté zuřivosti k brán
- Page 124 and 125: přeměně, která se stala v srdc
- Page 126 and 127: „Jsi sluha chrámový, jsi člov
- Page 128 and 129: I poznával biskup, že s nenávist
„Tvou vírou a tvým odhodláním,“ odpověděl, „je kostel, který zamýšlíš zbudovati, jižvystavěn.“Ale navzdory nepřízni přivedl již člověk, který hledal řemeslníky po cizích zemích, dohradiště pražského hojnou družinu. Přivedl však starce a muže na prahu stáří. Byli zemdleni,když však k nim Václav promlouval a když je obklopila víra a toužení a láska toho svatéhoknížete, dali se do díla. I vzrůstala shoda mezi nimi a Václavem, vzrůstala shoda mezi nimi ivroucnost, která pozvedá chrám nad stavby ostatní, a záměr Václavův učiněn jest tělem. Takrychlou prací dokončil kníže se svými druhy dílo.Byl pak chrám Václavův stavení okrouhlé zšíři dvaceti kroků se čtyřmi apsidami, které svoupatou vykružovaly tvar podkov. Hlavní prostor chrámový zaklenut byl v mohutnou kopuli amezi výsostí té kopule a zemí vznášel se ochoz a ochozová tribuna. I platil chrám Václavův zachrám z chrámů nejkrásnějších. Kostelík budečský, kostelík na Levém Hradci, kostelíktetínský, kostelík ve Staré Boleslavi, ani prvý kostelík pražský, ani kostely v Němcíchnemohly se mu rovnati, pokud jde o ušlechtilost. A vypravovalo se, že ticho chrámu zaznívátoužením po živém Bohu a že se jeho klenba vyvyšuje a níží jakoby dechem božím.Když byl chrám dohotoven, četl v něm Václav prvou mši staroslovanskou a prvou mšilatinskou. Řemeslníci, to jest mistři díla kamenného i díla kovaného i tkaného, dále ti, kdozklenuli kopuli, a ti, kdo zpracovali kámen, a krátce všichni stavitelé klečeli tehdy nadlaždicích před oltářem a zbožnost a vroucí štěstí jimi zachvívalo. Václav obrátil se k nim,aby jim požehnal, a oni i člověk zachráněný kdysi z lesa odpovídali povzdechem lásky.HradPo smrti Václavově ujal se vlády Boleslav a držel ji pevnou rukou. Byl to člověk vůleneústupné a rozhodné. Věci, vztahující se k prospěchu duše, snadno přecházel, a jak jen mohl,snažně se staral, aby upevnil svou moc. Chtěl se učiniti knížetem prvým a konaje to dílo bylpodoben meči stínajícímu. Byl nelítostný a výčitky či žal zřídka stávaly u jeho lože. Dáledochovala se paměť, že se stejnou prudkostí oddán byl i lásce, a že velice miloval Václava.Prvorozený bratr byl mu nejmilejší, když však zřel, že jeho povolnost umenšuje moc rodu,když zřel, že jeho svatost napomáhá záměrům, které přicházejí s králem a s cizími kněžími,81
Change language