OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

směrem ruky levé. Vidím anděly procházeti povětřím toho místa. Vidím chrám pod jejichnohou, vidím chrám a klenbu setkání. Vidím stavbu dovednosti nové, vidím chrám, o němžmluvíval mnich ze západu, a ten chrám jest naplněn šperkem, který jsem přijal a kterýpřechovávám po otci svého otce.“Řka to, jal se Václav s velikou vroucností mluviti o mnichu, který zřel kostely rýnské a kterýmu vnukl, aby se ujal podobného díla. Ta myšlenka jej uchvacovala. Před zraky vzrůstaly mupráce stavitelské a způsob dovednosti východní i západní se obracel v jediný skutek.Mluvil pak Václav slovy vytrženými a král mu naslouchal bez porozumění. Král munaslouchal a kněží mu naslouchali, ale králi i kněžím se zdála řeč Václavova býtinepřiměřená. Nemohli ji sledovati.Král byl roztržit. Pohlížel na vůkolní lesy, na holou stráň letenskou a opět k hliněným válům ak shluku dřevěných staveb pražského hradiště; rozeznával špice palisád a břevna hrubě tesaná,znamenal pusté skalisko břidlicové, znamenal nesličnost díla a hlavou mu táhlo vzpomínání.Byl roztržit a sklíčen citem lítosti.Stará dovednost z dob Karla Velikého upadala za časů Jindřichových v zapomenutí. Německonezdobilo se již chrámy, města pustla a mezi kameny rozpojených zdí rostla tráva. Tavzpomínka, to vědomí, ten cit a ta lítost táhly králi hlavou. Neoděly se v slova, ale zněly vdivné směsici a pálily jako hněv, který přepadá člověka bez důvodu. I obrátil se král kekněžím a jal se je kárat. Ti pak kněží a mnichové myslili, že rozhořčení královo se odnáší kpřílišné řeči, kterou vedli před Václavem, žádajíce si smrti jeho bratra. Odpovídali tedyřkouce:„Boleslav bije tvůj lid a ani veliké hloučky nejsou před ním bezpečny. Mečem dotírá nakaždého, kdo se opozdí před branou, a když deset zbrojenců vyjde, jediný se vrátí.“Po těch slovech přivlekli kněží starce, který minulého dne unikl na zcizené klisničce z lesa, anutili jej, aby dosvědčil, co se přihodilo.79