OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Byl ti dán meč, Václave. Co tedy učiníš s tímto mečem? Co učiníš v té rozhodné chvíli, kdybratrská knížata bijí krále, který jest uchvatitel a zhoubce a otrokář? Co učiníš? Chceš otálet?Vsedni již na hřebečka a ten hřebec ať letí, jako létá hněv a bouře!“Řkouc to zalomila Drahomíra rukama, a když kníže mlčel, velikým hlasem odpovídala jehomlčení.Podobalo se pak, že jakýsi anděl drží v ruce váhy. Na jedmé misce vah byla víra Václavova vmír a na druhé misce touha po pomstě. I klesala miska druhá a anděl odvrátiv tvář nezastavilté klesající misky.Tak rozhodnuto bylo o věcech, které se měly státi. Česká knížata se rozestoupila. Jednipřiklonili se ke straně míru, druzí ke straně válečné a meč a nepřátelství položeno jest mezině.Když potom Jindřich v bojích s polabskými Slovany dobyl hradu, který slul Lončina, a kdyžskončiv stíuání zajatců chystal se odejíti do Čech (aby utvrdil panství Václavovo a potrestalty, kteří chtěli válku s Němci), přiblížil se čas Boleslavův. Druhorozený kníže měl jednati.Měl zachrániti všechny ty, kdo rozdmýchávali hněv proti Jindřichovi. I zavolal muže oddanéválce a řekl jim:„Zabte Václava! Udeřte co nejsilněji a čepelí nejpoctivější do jeho prsou, aby přítel králůvzemřel a nežil!“ Vypravuje se, že kníže Václav zvěděl o úkladu a že byl varován. Nicméně sveselou myslí přijal pozvání Boleslavovo. Šel na jeho hrad a jedl na jeho hostině. Když vradovánkách minula noc, přistoupil k Václavu jakýsi stařec a opět mu řekl:„Vrahové čekají, kníže, aby tě zabili.“„Důvěřuji se v pokoj a mír,“ odpověděl prý Václav a pohroužen v zář víry a usmívání kráčelna jitřní mši.V zápisech pak se uchovala zmínka, která praví, že rána vražedníkova zastihla knížete nastupních kostelních. A dále se v té zmínce dodává, že se Václav padaje přidržel dveřního74