OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

zmar kráčely jejich zemí, ale duch obrany se neumenšoval. Mohutněl, letěl v šíř i dál a jehovanutí zasáhlo opět Čechy.Drahomíra dlela se svými rádci v Bramboří. Byla vzdálená, nikdo neslyšel její volání k válce,ale hlas podobný hlasu kněžninu sám od sebe se počínal a zněl po celé zemi. Ozývala se jímsídliště i hrady a oráč kráčeje po své práci býval jím zasažen. Stalo se pak, že v Čechách jenmálo lidí rozumělo svatosti knížete Václava. Odvraceli se od něho a popřávali sluchu knížetidruhorozenému, neboť ten slynul bojechtivostí a pravil se býti nepřítelem krále Jindřicha.Když Jindřich skončil vraždění Bodrců a Ratarů a když je zbil, šlo jeho vojsko dále navýchod. Kráčelo pláněmi a po nízkých pahorcích, ale bylo mu stále zápasiti a šrůtky a stínánízdržovaly krok vojska. Tak mimo nadání a proti lidské víře se bránili ti kmenové slovanští, žekrál po celý čas léta musil bojovat. Když vojska došla do končin země stodoránské, udeřil jižmráz. Tu spěchal král k Braniboři, spěchal ku hradu, aby se kryl a dal odpočinouti lidem, kteřízemdleli a stěží drželi meč v ozáblých rukách.Konečně došli k hradišti, konečně zhlédli jeho val. Nebyl ani příliš veliký ani příliš pevný, atu se jim zdálo, že téhož dne budou jeho pámy. I rozveselili se a naděje vracela jim sílu.Potom udeřili celou svou mocí na hrad. Ale štěstí jim nepřálo. Ti, kteří již již vystupovali navýšinu hradeb, svaleni jsou a s údy zlámanými leželi v závěji. Sníh černal jejich krví a ledovápláň proměnila se v pole smrti. Ještě po dlouhé týdny klonilo se vítězství na stranu obránců,ale mráz. ta psice líhající s chuďasy, mráz a strašné vanutí větrů, zima, mráz a sníh postavilyse vposled proti Stodoranům. Mrzli, nemohli udržeti ani meč, ani palici, ani kopí. I bylo zřítibělostnou barvu na konečcích jejich prstů, i bylo zříti, jak strážím padá z ruky luk, i bylo zříti,jak strašná únava níží jejich hlavy. Mrzli. Ztuhnutí vedlo je k spánku a spánek k smrti.Za té třeskuté zimy zahynulo bezpočet slovanského lidu, ale velmi prořídly i řady královy.Vypravuje se, že jeho vojsko bažilo tehdy po smrti a že se bálo živu býti, neboť přenesmírnáútrapa zdála se jim horší než smrt. Z té věci pošla prý divokost obléhání. Snad mrázrozběsňoval vojsko k útoku, neboť vlna za vlnou šla k hradišti a tak bila do brány a tak bila dovalů, že proti jeho vztekům sama lítice je holým kuřátkem.Od počátku obléhání poráželo vojsko královo stromy; sváželo je, stavělo hranice a mohlo seaspoň tu a tam zhřívati při plamenech. Ale v Braniboři, v hradu stodoránském, neměli zásob a71