OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

nejvhodnější pro okamžik, který právě míjel, neboť jeho slova mluvila o nepřátelích aslitování.Když dozněl hlas jáhnův a když uplynula nová chvíle, vznikl venku hluk a dva mladistvíkněží přivedli do síně, v níž byla shromážděna rada, člověka zedraného a krvácejícího. Tenmuž byl pak Němec, kterému učiněno jest zástupem násilí a křivda. Zaschlá krev pečetila jehorány, krev vytékala z jeho ran, a sotva promluvil, bylo mu umlknouti pro slabost a smrtelnoumdlobu. Nemohl říci než jméno Drahomířino a vysloviv je zemřel.Ten zabitý člověk byl muž vznešený a spravedlivý. Přátelství pojilo jej s těmi, kdo stáli v raděknížecí, přátelství pojilo jej s Václavem, a dříve než přišel do Čech, král s ním rozmlouval.Když zemřel, když byl zavražděn, rozmohl se tedy mezi kněžími nářek a lkáni. V tom pláčibylo pak slyšeti hlasy obviňující Drahomíru.Kníže Václav je znamenal mlčky, kníže zachovával doposud mlčení a modlil se, neboťmodlitba byla jeho štít.Když však klečel, když trval v myšlenkách, pocítil znenadání, že se v jeho hrudi pohnulanesmírná síla a že prudkost, kterou tak dlouho přemáhal, jej pozvedá. I vstal a řekl, abyzbrojencům odpovídali zbrojenci a meči meč. Dále rozkázal, aby všichni z protivné stranybyli zjímáni.Tehdy zaradovali se rádcové Václavovi a chválili Boha, že pokynul knížeti k trestání. Tehdyrozpoutaly se boje mezi těmi, kteří stáli při knížeti, a mezi těmi, kdo byli oddáni Drahomíře.Tehdy padlo přemnoho lidí. Tehdy ukrutenství zastřelo lásku a tím stínem pronikala jen lítostVáclavova. Byl zraňován ranami, které rozdílel, ale s prudkostí vedl tu válku.Když byla skončena, když Václav dosáhl vítězství, byli zjímáni všichni, kdo z nepřátel přežilisrážky.I byla jata i Drahomíra, matka Václavova. Tu kníže odhodiv meč a přioděv se pokornostísynovskou odvedl ji na svůj hrad a dlouho s ní rozmlouval. A nic se nepodobá více pravdě, anic není snazšího věřiti, než že ji prosil a naléhal a že lomil před ní rukama a že pro lásku boží69