OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

zvířata a prchli. I chtěli to učiniti, ale na cestě za jejich zády stála řada mužů a se stran seozýval hluk a hloučky ozbrojené kopími i luky i palicemi i kyji draly se houštinou. Takkněžím nebylo již možno prchnouti, tak padli do zajetí.A toho rána, když byl čas k modlitbám, když jáhen čekal a kněžna nepřicházela, vkročil kdosido síně vdoví, aby se otázal, proč se Ludmila opožďuje a proč váhá rozmlouvati s Bohem. Išel ten člověk a spatřil, že závora nezapadá a že vítr pohybuje dveřmi světnice. Z té malépříčiny jal ho strach a s dlaní na srdci zavolal kněžnino jméno.Jen ticho znělo mu v odpověď.Po chvíli člověk vešel a rozhlédnuv se spatřil bezduché tělo ležeti uprostřed světnice. Rouškazakrývala tvář a rozhozené ruce svíraly cípek závoje. Tu bědný posel poznal Ludmilu. Poznal,že byla zardoušena, a jal se křičeti strašné jméno vraždy.I dochovala se víra, že smrt kněžnina je dílem rádců Drahomířiných, a mnoho jest těch, kdovyznávají, že sama pokynula vrahům. Mnoho jest těch, kdo obviňují kněžnu, jejíž dušesloužila boji a pomstě, a mnoho jest těch, kdo blahoslaví kněžnu druhou, neboť její smrt bylasmrt mučednická.Když tedy Ludmila zemřela a když byli zapuzeni její rádcové, vzmohla se strana válečná aDrahomíra chystala se v boj.V těch neklidných dobách povstal však proti Čechům kníže zlický. Byl spřízněn s bavorskýmvévodou, který slul Arnulf, a jeho síla (pokud jde o velikost země i pokud jde o početpoddaného lidu) nebyla o mnoho menší než síla Drahomířina. Když se tedy kníže zlickýchystal k válce, vyslal posly, aby žádali Arnulfa o pomoc. Vévoda pamětliv pak svazkupříbuzenského a chtěje přispěti králi Jindřichu i Zličanům, vypravil veliké vojsko a vtrhl s nímdo Čech. Tu se rozpoutala válka. Tu strašní zbrojenci Drahomířini dobyli vítězství.Ale stalo se, že mnoho lidu padlo při srážkách a že mnoho zboží bylo zmrháno. Dále pak létoneúrodné vystřídalo léta úrodná a nastal hlad. Tehdy ženy a po nich mužové počali toužiti pomíru a s důvěřivostí hleděli k Václavu, který překročiv věk jinošský zvolna se blížil k vládě. Ibyla mu odevzdána v pravé období, jak určoval zvyk a stará úmluva.66