OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Tak mluví o Ludmile pověst, ale ti, kdo přihlížejí k přirozenosti tehdejších lidí, spatřujíkněžnu jinak: spatřují ji, jak plane vášněmi, a zdá se jim, že pokud jde o prudkost a záští, bylasestrou Drahomířinou.Z toho dvojího podání jediná věc je jistá a ta věc jest hněv mezi oběma ženami: Drahomířnenáviděla Ludmilu a Ludmila jí oplácela stejnou měrou. Kazila všechny její záměry, stálaproti válce s Němci a bylo jí snazší přijmouti vůli Jindřichovu než vítězství Drahomířino.Rádcové, kteří dleli v českých hradištích a kteří pocházeli z Německa, přiklonili se v tomsporu k Ludmile. Bylo jim vhod, že kněžna nesouhlasí s kněžnou, a rozdmýchávali jejichsvár. Když se rozneslo, co Drahomíra zamýšlí, mluvili všude proti tažení válečnému a stavělise na odpor rozkazům panující kněžny.Jednou shromáždila Ludmila ty nespokojené cizince a šla s nimi do rady Drahomířiny, abyvespolek přetřásali vojenské přípravy a snažili se je překaziti. Před vládkyní řekl pak prvýkněz:„Drahomíř se zaplétá do středu válek a osnuje úklad proti králi a kazí dílo, které mu vnuklPán: neboť jeho křesťanské vojsko se musí srazit s pohany a musí vésti kříž v háječky, kde máSvantovít doposud oltář. Když je tomu tak, co učiníme? K čemu jinému můžeme raditi, nežaby umenšila své pošetilé chtění pomoci, a trestu božímu popřála místa.“Po rádci prvém mluvil druhý a třetí a každý z nich pravil:„Nechť Drahomíř ustame volat k válce! Nechť ztichne! Nechť se neozývá hlas pomoci, neboťse nesluší přispěti pohanům proti meči křesťanského krále.“Ale Drahomíra neslyšela podobné rady. Zžíral ji hněv. Hnutí nenávisti a touha po pomstěpřiložily dlaně k jejím skráním a byla ohlušena. Neslyšela pranic z mírných rad ani zvychvalování krále Jindřicha a prvému knězi, který přišel z Němec, odpovídalarozkazováním.Tu řekl ten kněz:64
„Kněžno, buď pamětliva přísahy, kterou jsi vyřkla, buď pamětliva odřeknutí se toho, co jenečisté a co žije a co dýchá potupným mravem pohanským. Buď pamětliva účastenstvíjednoty, které tobě i králi bylo dáno při svatém křtu, a rozpomeň se na snášenlivou láskuJindřichovu. Chceš mu odplatiti zlým? Chceš kaziti jeho dílo? Chceš s pohany státi protikřesťanu? Chceš válkou rušit mír, který zachovává v tvých krajích? Chceš jeho mírnostobrátiti v hněv?“Řka to stál kněz před Drahomírou a slunce svítilo mu do tváře a vrhalo stín, který se lámal naroubené stěně. I bylo zříti jeho vztaženou ruku a dále pruh temnosti, který měl podobu tévztažené ruky a byl jí poslušen a následoval ji.Když kněz domluvil a když nastalo ticho, pozvedla kněžna svůj hlas a pravila:„Nechť se nikdy nestane po vůli krále. Nechť všechna hradiště shoří a nechť raději zemru, nežbych to připustila.“A pokračujíc dále žádala si obmýtí křivdu, kterou Jindřich zchystal.Tu vznikl v síni hluk. Kněží latinští reptali, ale v tom reptání bylo slyšeti i hlasy jiné. Byloslyšeti hlasy souhlasu a utvrzování, neboť ti, kdo vyznávali válku, křičíce vpadli do síně astanuli za kněžnou.Potom odpověděl první kněz, že nemůže býti nazýván křesťanem ten, kdo pomáhá pohanům.Řka to za vzrůstajícího hluku odešel. Bral se ke dveřím následován kněžími latinskými irádci. Bral se ke dveřím, a jak ustupoval, jak se prázdnila síň, vcházeli na opuštěná místa lidéz válečné strany. I bylo slyšeti kletby i vyhrůžná slova a bylo slyšeti třesk mečů.Z porady vraceli se kněží i rádcové do hradu Ludmilina. Nespěchali, šli zvolna vpřed,uvažujíce o různosti myslí lidských. Když pak je zastihla noc, spali v chýši jakéhosi starce,který byl dosti bohat, aby jim poskytl lože i otroky k posloužení. Ráno, rozloučivše se sestarcem, nasedli na kůň a vykonali zbytek cesty. Byli již pod hradištěm, brali se lesíky, aprotože cesta stoupala, šli jejich koně krokem. Když jezdcové dorazili k místu, kde se zatáčelacesta, vykřikl muž, který jel v čele průvodu, a strhnuv koně uskočil s ním do mlází. Tu zřeljeden z kněží, jak ukazuje taseným mečem v houštinu, a slyšel jej volati, aby obrátili svá65
- Page 14 and 15: Posvátná socha jde v jejich čele
- Page 16 and 17: V první polovině století šesté
- Page 18 and 19: vláda jeho nikdy se nestala vládo
- Page 20 and 21: houkání avarské neslo se před j
- Page 23 and 24: Sicharius nebyl však obratný nada
- Page 25 and 26: ŘÍŠE VELKOMORAVSKÁPribynaKdyž
- Page 27 and 28: Pribyna naslouchal té řeči se vz
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31 and 32: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 33 and 34: Když se naplnil čas, a když ty d
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37 and 38: Když odešel a když se shromážd
- Page 39 and 40: K těm dvěma bratřím řekl Micha
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 80 and 81: Tehdy však stanul Boleslav mezi vl
- Page 82 and 83: zabil Václava. Zahubil jej. Dal za
- Page 84 and 85: Řka to, položil Boleslav ruku na
- Page 86 and 87: Boleslav zvěděv o králově tísn
- Page 88 and 89: drobná příhoda. Jednou se totiž
- Page 90 and 91: zvolna, sesedli v lesích, brali se
- Page 92 and 93: až na místo, kde rovina přecház
- Page 94 and 95: dcerami, krátce: jakkoliv byl rodu
- Page 96 and 97: poslouchají a skáčí pod nimi uk
- Page 98 and 99: Zatím církev, která nemohla vlá
- Page 100 and 101: Když kníže mluvil tu řeč, vyvs
- Page 102 and 103: zhlédnouti nesmírný statek a nes
- Page 104 and 105: pevná víra a to jsem chtěl říc
- Page 106 and 107: Vítr přicházející z šíra hna
- Page 108 and 109: Tehdy se zmocnilo císařských voj
- Page 110 and 111: ochranu biskupa žičského. Kněz
- Page 112 and 113: se oba hlasem smějí. V jejich sm
„Kněžno, buď pamětliva přísahy, kterou jsi vyřkla, buď pamětliva odřeknutí se toho, co jenečisté a co žije a co dýchá potupným mravem pohanským. Buď pamětliva účastenstvíjednoty, které tobě i králi bylo dáno při svatém křtu, a rozpomeň se na snášenlivou láskuJindřichovu. Chceš mu odplatiti zlým? Chceš kaziti jeho dílo? Chceš s pohany státi protikřesťanu? Chceš válkou rušit mír, který zachovává v tvých krajích? Chceš jeho mírnostobrátiti v hněv?“Řka to stál kněz před Drahomírou a slunce svítilo mu do tváře a vrhalo stín, který se lámal naroubené stěně. I bylo zříti jeho vztaženou ruku a dále pruh temnosti, který měl podobu tévztažené ruky a byl jí poslušen a následoval ji.Když kněz domluvil a když nastalo ticho, pozvedla kněžna svůj hlas a pravila:„Nechť se nikdy nestane po vůli krále. Nechť všechna hradiště shoří a nechť raději zemru, nežbych to připustila.“A pokračujíc dále žádala si obmýtí křivdu, kterou Jindřich zchystal.Tu vznikl v síni hluk. Kněží latinští reptali, ale v tom reptání bylo slyšeti i hlasy jiné. Byloslyšeti hlasy souhlasu a utvrzování, neboť ti, kdo vyznávali válku, křičíce vpadli do síně astanuli za kněžnou.Potom odpověděl první kněz, že nemůže býti nazýván křesťanem ten, kdo pomáhá pohanům.Řka to za vzrůstajícího hluku odešel. Bral se ke dveřím následován kněžími latinskými irádci. Bral se ke dveřím, a jak ustupoval, jak se prázdnila síň, vcházeli na opuštěná místa lidéz válečné strany. I bylo slyšeti kletby i vyhrůžná slova a bylo slyšeti třesk mečů.Z porady vraceli se kněží i rádcové do hradu Ludmilina. Nespěchali, šli zvolna vpřed,uvažujíce o různosti myslí lidských. Když pak je zastihla noc, spali v chýši jakéhosi starce,který byl dosti bohat, aby jim poskytl lože i otroky k posloužení. Ráno, rozloučivše se sestarcem, nasedli na kůň a vykonali zbytek cesty. Byli již pod hradištěm, brali se lesíky, aprotože cesta stoupala, šli jejich koně krokem. Když jezdcové dorazili k místu, kde se zatáčelacesta, vykřikl muž, který jel v čele průvodu, a strhnuv koně uskočil s ním do mlází. Tu zřeljeden z kněží, jak ukazuje taseným mečem v houštinu, a slyšel jej volati, aby obrátili svá65
Change language