OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Tu bílá pole byla zdupána, tu prst vyletovala pod kopyty koní a obracela se vzhůru, tu shořelyosady a divé kmeny asijské i vojsko vévodovo po širých krajích rozsévaly smrt.Zatím Svatopluk sebral vojsko a blížil se k nepříteli. Vítězství vedlo jeho klisnu. Bylo zříti,jak kluše po jejím boku a ze všech lidí jediný Wiching snad věřil, že nastává konec slávyvelkého knížete. Jediný Wiching zřel ve svých myšlenkách, jak Svatopluk padá s válečnéhokoně: zřel, jak pootvírá pěst, slyšel zazvonění jeho meče o kámen a nesmírné štěstí zaplavilomu hruď.Tak čekal, tak plynuly jeho dny.Když bylo po bitvě, když se vraceli svědkové srážky a když se sám vítěz se svým vojskemblížil k děvínskému hradu, poznával Wiching s třesením a strachem Svatopluka. Jeho kůňkráčel před družinou a ržál. Veliká postava knížete rýsovala se pak proti planoucímu západu abylo viděti, jak Svatopluk vstává ve třmenech. Potom zvednuv meč vyrazil kníže vítěznývýkřik a všechno vojsko křičelo s ním.A taková byla moc knížete Svatopluka a taková byla i ve stáří síla jeho mysli, že dobyl záhynového vítězství nad Arnulfem i nad Bulhary, kteří bojovali po boku vévodově. Rozprášiljejich šik, zdrtil jejich vojska a v slávě nesmírné vracel se domů.Když stanul v podhradí, vyšel mu vstříc průvod. Vyšli mu vstříc všichni jáhnové a kněží, alebiskup Wiching nebyl v jejich středu. Utekl. Nevyčkal návratu Svatoplukova. Prchl kAmulfovi a kníže zůstavil jeho útěk bez povšimnutí: Pohrdal zradou, která neměla síly,pohrdal mužem, který se skrývá, neboť srdce knížete bylo spojeno s válkami a s bojovnýmiskutky.I zůstal Svatopluk sám. Zůstal sám uprostřed svých synů i rádců. Zůstával osamělý a síladržela jej v náručí ještě za hodinky smrti. Tak zemřel bez strachu. Zemřel na loži ovívánkřídlem anděla, křídlem posla, který rozsévá nezměrné toužení, chtivost boje a vůli zvítězit.Zemřel obtížen vinami. Zemřel obtížen slávou.59