OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
pozvednouti džbánek a misku s vodou k ústům, když ležel v mé věži, byl zpola mrtev, bylsláb a nyní vládne.“Úděsná slávaPo smrti markrabí Viléma a Englšalka, po ztrátě vojsk Karlmanových a po vítězství u hraduDěvína, upevnila se moc Svatoplukova a jeho panství vzrostlo. Stal se přemocným. Zástupyotroků mýtily lesy v jeho pomezí, zástupy otroků chodily před jeho vojsky a pracovaly napolích a nosily břemena při stavbách srubů. Bezpočet stád popásalo se v háječcích a nesčetnéovce okusovaly traviny žírných luk a v hradištích se kupilo vzácné zboží. I rostlo bohatstvízemě Svatoplukovy a jeho jméno tak se vyvýšilo, že čeští kmenové, kteří sídlili na severu,hledali přízeň Svatoplukovu a vypravili k němu poselství lásky.Kníže přijal posly s vlídností a záhy potom se vypravil do Čech, aby pojal za choťSvatožiznu, dceru jednoho z knížat té země.Když se navracel na Moravu, když se bral uprostřed své družiny s nevěstou, bylo jim jítiúžlabinami a vposled těsnou roklí. I míhal se stín a třpytilo se světlo na zbroji oděnců, i vlályhebké a průsvitné tkaniny za běhu koní a zvonily přezky postroje. Tak lehce ubíhala cesta.Ale znenadání v horské soutěsce, jež byla tak úzká, že jenom dva koníci mohli kráčeti pojejím dně, vyrazilo proti průvodu německé vojsko. Chtivost kořisti vedla je na české pomezí,chtivost kořisti obrátila jejich meč proti družině, která nesla dary tak skvostné, že nikdo nezřelpodobných. I vrhli se na knížete. Jejich počet byl pak dvacetkrát větší než počet liduSvatoplukova. Útočili přímo i s boků i ve směru cesty. Tu Svatopluk uchvátil Svatožiznu astrhnuv ji na svého hřebce, mečem proklestil si cestu. Unikl, zachránil se, ale zanechal tamnádherný lup.Ztráta a pohanění, jehož zakusil Svatopluk, nemohly zůstati bez odvety. Vypravil tedy knížebezpočet podjezdů, které kořistily za pomezím íránským a král odpověděl válečnou výpravou.Voje německé střetly se s Moravany v květnu roku 872. Tehdy rozpoutala se veliká bitva,tehdy udeřily pluky moravské na vojsko královo a porazily je tak potupně, že mnozí zprchajících knížat íránských byli od žen moravských ze sedel vyhazováni a kyji ubiti.54
Zvítěziv uzavřel však Svatopluk přece mír bez slávy. Stalo se to v místě Forchheimě zapřítomnosti královy. Tehdy Svatopluk přisáhl věrnost, a aby získal ústupky na poli církevním,zavázal se k ročnímu poplatku.V ten čas vešla již v známost bula Jana VIII. a zbraně slovanské a vítězství těch zbranípropůjčily slovům papežovým moc i sílu: Tak otevřel se žalář pasovský. Tak vyšel nasvobodu Metoděj, tak svatým skutkem papežovým a skutky válečnými uveden jest v úřadarcibiskupa panonského a ustanoven legátem papežským u národů mluvících jazykyslovanskými. A to jest počátek velikého díla, jež na škodu vzdělanosti a zdárného vývoje byloporušeno se strany kurie římské, neboť papež odvolal povolení sloužiti mši svatou jazykemslovanským.Když byl zákaz čten, zaradovali se preláti íránští i biskupové, ale Metoděj nemohl mu uvěřit.Nemohl se vzdáti konání, k němuž mu pokynulo dobré vnuknutí, nemohl vypleti setbu, kterážse vlnila milostí a požehnáním, nemohl přehlušiti hlas, který zněje otřásal jeho nitrem.Nemohl neposlechnouti nabádání, jež mu kázalo: jdi a následuj šlépěje rybářů Kristových! Jdia promlouvej k jednomu každému jazykem, kterýž jest jeho, a řečí, která jest vštípena vhlubinu jeho duše a v hlubinu jeho bytosti.V ten čas byla kurie římská mocnější než králové a Svatopluk zřel s dychtivostí k papeži.Bažil po jeho přízni a všechno své konání spravoval tak, aby s pomocí papežovou vymanil říšiz vlivu íránského. I opustil kníže biskupa Metoděje a přiklonil se ke kněžím latinským.Mezi těmi kněžími latinskými byl pak švábský Němec jménem Wiching, který byv v Říměvysvěcen na biskupa nitranského v průvodu Metodově přišel na Moravu. I vemluvil seWiching v lásku Svatoplukovu a lichotil mu a stále pobýval v jeho blízkosti stroje muvyražení a kratochvíli. Nikdy nekáral jeho divoké vášně, nikdy mu nečinil výtky probezuzdný život a jeho pousmívání odpovídalo bouřnému smíchu knížete.Duše Svatoplukova neděsila se pražádné krutosti. Pohřímávaly v ní války a velikost, která jíbyla dána, zbavila navždy to přeslavné kníže lítosti a smilování.Wiching živil divoké smýšlení Svatoplukovo, jež křivdu činilo právem.55
- Page 4 and 5: kolem nich v rodinách a v rodech.
- Page 6 and 7: péči o jídlo. Jen Stařena rozho
- Page 8 and 9: I stalo se pak, že před shromáž
- Page 10 and 11: Uplynulo deset, dvacet, padesát, s
- Page 12 and 13: Jiní kupci, nakupující med, vosk
- Page 14 and 15: Posvátná socha jde v jejich čele
- Page 16 and 17: V první polovině století šesté
- Page 18 and 19: vláda jeho nikdy se nestala vládo
- Page 20 and 21: houkání avarské neslo se před j
- Page 23 and 24: Sicharius nebyl však obratný nada
- Page 25 and 26: ŘÍŠE VELKOMORAVSKÁPribynaKdyž
- Page 27 and 28: Pribyna naslouchal té řeči se vz
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31 and 32: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 33 and 34: Když se naplnil čas, a když ty d
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37 and 38: Když odešel a když se shromážd
- Page 39 and 40: K těm dvěma bratřím řekl Micha
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 64 and 65: Tak mluví o Ludmile pověst, ale t
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 80 and 81: Tehdy však stanul Boleslav mezi vl
- Page 82 and 83: zabil Václava. Zahubil jej. Dal za
- Page 84 and 85: Řka to, položil Boleslav ruku na
- Page 86 and 87: Boleslav zvěděv o králově tísn
- Page 88 and 89: drobná příhoda. Jednou se totiž
- Page 90 and 91: zvolna, sesedli v lesích, brali se
- Page 92 and 93: až na místo, kde rovina přecház
- Page 94 and 95: dcerami, krátce: jakkoliv byl rodu
- Page 96 and 97: poslouchají a skáčí pod nimi uk
- Page 98 and 99: Zatím církev, která nemohla vlá
- Page 100 and 101: Když kníže mluvil tu řeč, vyvs
- Page 102 and 103: zhlédnouti nesmírný statek a nes
Zvítěziv uzavřel však Svatopluk přece mír bez slávy. Stalo se to v místě Forchheimě zapřítomnosti královy. Tehdy Svatopluk přisáhl věrnost, a aby získal ústupky na poli církevním,zavázal se k ročnímu poplatku.V ten čas vešla již v známost bula Jana VIII. a zbraně slovanské a vítězství těch zbranípropůjčily slovům papežovým moc i sílu: Tak otevřel se žalář pasovský. Tak vyšel nasvobodu Metoděj, tak svatým skutkem papežovým a skutky válečnými uveden jest v úřadarcibiskupa panonského a ustanoven legátem papežským u národů mluvících jazykyslovanskými. A to jest počátek velikého díla, jež na škodu vzdělanosti a zdárného vývoje byloporušeno se strany kurie římské, neboť papež odvolal povolení sloužiti mši svatou jazykemslovanským.Když byl zákaz čten, zaradovali se preláti íránští i biskupové, ale Metoděj nemohl mu uvěřit.Nemohl se vzdáti konání, k němuž mu pokynulo dobré vnuknutí, nemohl vypleti setbu, kterážse vlnila milostí a požehnáním, nemohl přehlušiti hlas, který zněje otřásal jeho nitrem.Nemohl neposlechnouti nabádání, jež mu kázalo: jdi a následuj šlépěje rybářů Kristových! Jdia promlouvej k jednomu každému jazykem, kterýž jest jeho, a řečí, která jest vštípena vhlubinu jeho duše a v hlubinu jeho bytosti.V ten čas byla kurie římská mocnější než králové a Svatopluk zřel s dychtivostí k papeži.Bažil po jeho přízni a všechno své konání spravoval tak, aby s pomocí papežovou vymanil říšiz vlivu íránského. I opustil kníže biskupa Metoděje a přiklonil se ke kněžím latinským.Mezi těmi kněžími latinskými byl pak švábský Němec jménem Wiching, který byv v Říměvysvěcen na biskupa nitranského v průvodu Metodově přišel na Moravu. I vemluvil seWiching v lásku Svatoplukovu a lichotil mu a stále pobýval v jeho blízkosti stroje muvyražení a kratochvíli. Nikdy nekáral jeho divoké vášně, nikdy mu nečinil výtky probezuzdný život a jeho pousmívání odpovídalo bouřnému smíchu knížete.Duše Svatoplukova neděsila se pražádné krutosti. Pohřímávaly v ní války a velikost, která jíbyla dána, zbavila navždy to přeslavné kníže lítosti a smilování.Wiching živil divoké smýšlení Svatoplukovo, jež křivdu činilo právem.55
Change language