OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Tak Němci v beznaději a zármutku stáli vůkol a rádcové byli zamlklí a nikdo nevěděl, jakýmidřevci by měl udeřit do boku skal. V té bezmoci, v té bezradnosti hleděli na Svatopluka. Tupředstoupil před bojovníky prvých řad a pravil:„Ta skála děvínská nepadne lidskou mocí. Ten děvínský hrad je nezasahnutelný a Karlman iLudvík a Vilém i Englšalk jej budou marně dobývat. Jsou z cizí země, ale já, kníže moravské,vystoupím sám po strmé cestě a oslovím svůj lid a způsobím, aby vám otevřel brány děvínské.Čekejte na mne v podhradí a křičte, zatím co já s výšiny budu ukazovati na bezpočet vašichvojů. Křičte s volného prostranství a z lesíků, přimějte stáda, aby vydala svůj hlas, tlučteoštěpy a rachoťte štíty, aby jal Moravany strach a aby se poddali mé vůli.“„Jdi!“ odpověděl Englšalk. A do jeho srdce a do srdce celého vojska německého vstupovalanová naděje.„Až se budou třásti,“ řekl opět Svatopluk, „až budou přisvědčovati mým slovům, odhoďtezbraně na znamení přátelství a míru.“Nikdo netušil, co Svatopluk spřádá. Nikdo netušil, že postava, s kterou rozmlouval v tichostisvého žaláře, kráčí po jeho boku. Nikdo neslyšel, jak mu našeptává své strašné slovo.I bral se tedy Svatopluk podle úmluvy sám a bez průvodu vkročil do hradiště. Sám stanul předSlavomírem. Sám stanul před jeho družinou.Německé vojsko se hemžilo před úpatím skály a křik toho vojska bylo slyšeti až v hradníchkomorách. Křik toho nesmírného vojska se rozléhal v šíř i dál a vnikal do všech koutů Děvínaa nesl se do výše.Slovanský lid hleděl pak se strachem na Svatopluka. Tísnil se v uličkách mezi kůly a prstemukazoval na knížete, který přichází v čele cizinců. Někteří smělci vrhali mu kletby do tváře ajiní stěží mohli zadržeti meč. Místo kolem Svatopluka bylo vždy užší a užší. Zástup jejobkličoval a bouřil proti němu. Tu kníže Svatopluk vystoupil před klnoucí lid a rozhlédnuv seoslovil Slavomíra:52