OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

i rodu. Vstaň tedy a postav se v čelo vojska, které tě očekává. Až zvítězíš, až se útokem či lstízmocníš Děvína, bude tvé panství potvrzeno všemi Němci.“Když Karlman skončil, rozevřel po druhé náruč a jeho ramena obtížená kovovými ozdobamisevřela Svatoplukova bedra.Bylo poledne, sluneční svit vnikal do kobky a se světlem přicházel svěží vánek.„Věrnost!“ pravil markrabí.„Pomstu!“ odpovídal vězeň ve svém srdci.I zdálo se mu, že objímá vyzáblý krk postavy, která k němu přicházela s tím strašnýmjménem.Zdálo se mu, že zrada vytrhla meč z jeho prsou a že se hrot toho meče vrací a že zasáhnesrdce Karlmanovo.Potom zahrnut poctami táhl Svatopluk v čele německých vojsk na Moravu. Lid, který pranicnevěděl o tom, že Svatopluka vede chtivost pomsty, lekal se jeho poslání, zlořečil mu a utíkalpřed ním. Mužové shromažďovali se v hradištích, stáda prchala do lesů, zálohy stály přicestách a všichni (zbrojenci i lidé bezbranní) lkali nad Svatoplukovou zradou a naříkaliřkouce:„Běda, náš kníže, syn svého lidu, táhne v čele nepřátelských Němců, aby pobořil Děvín, abyztrestal věrnost našeho doufání, aby odplatil zlým za věci věrnosti a lásky.“Zatím německé vojsko a Svatopluk šli k Děvínu. Šli dál a dál, šli spěchajíce, šli dlouhýmipochody a hrad byl již blízko. Obklíčen dvěma řekami, samo skalisko, sama nezasahnutelnávýšina, sama příkrost, tyčil se nad krajem a jenom ptáci a jenom ptáci mohli se vznésti k jehohradbám a jenom ryby mohly připlouvat k patě jeho skály.Když německé vojsko zhlédlo z dálky ten hrad, jeho krok se krátil a zastavoval. Jeho veselýkřik tichl a nebylo slyšeti nic než mlčení a výdech údivu.51