OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

jeho hlas. Kocel pak naslouchal slovům pokory a víry a jeho bytost se otřásala podivnýmcitem a jeho uchvácená duše šla vstříc těm slovům lásky.V té době bylo knížeti i Konstantinovi kolem čtyřiceti let, byli stejného věku, a když mírnosta zákon a zjevená pravda boží spoutaly pýchu Kocelovu, vzniklo mezi oběma muži důvěrnépřátelství. Milovali se a v láskyplném obcování prošla jim řada měsíců.Když se přiblížil čas, aby se bratři soluňští dali se svými učenníky na další cestu, rozkázalkníže Kocel otevříti pokladnici a dával jim zlato na znamení úcty. Ale bratři soluňští odvrátilise od toho pokladu a druhorozený z nich řekl:„Nic tak netíží poutníka jako zlato, nic není mu více na překážku než bohatství. Dopřej nám,kníže, abychom došli k lodici a v přístav bez nebezpečenství a za svobody, kterou skýtáchudoba. Dopřej nám, kníže, abychom se úžeji zahalili v zedraný plášť a sytili se hladem.“Potom rozžehnavše se s vládcem i s krajinou slovinskou, brali se do Benátek. Když došli,vyhledal je posel papeže Mikuláše I. Ten posel mluvil řka, že Mikuláš vzkazuje jim milost,požehnání a lásku. Dále pak řekl, aby poslušní vůle kněze nejvyššího odebrali se do Říma.Tak znělo vzkázání papežovo, tak zněla jeho laskavá slova. Bratři soluňští byli jich poslušní,vydali se na další pouť a vposled za hlaholu zvonů, vítáni kněžími a vítáni komonstvem,předstoupili před papeže.Předtím, než bratři soluňští dostihli města Říma, uráčilo se však smrti, že pokynula dušiMikuláše I. I zemřel ten papež, který kdysi jen chladně odpověděl prosbám Rastislavovým,zemřel papež, který po nějaký čas nepřiklonil své srdce k divokým národům slovanským, ajehož smýšlení úradkem prozřetelnosti bylo změněno, zemřel a byl mrtev zástupce Petrův,který odloživ nedůvěru, povolal do Říma soluňské věrozvěsty, zemřel, byl pohřben a na jehostolec dosedl Hadrian II.A nechť již přivodila tu věc svatost, či zalíbení v apoštolském díle soluňských bratří, a nechťji způsobil snad chladný rozum a dychtění, aby moc římské kurie vztáhla se přímo a bezprostřednictví arcibiskupa solnohradského k bývalému Illyriku, nechť tedy z lásky či z příčinysvětské, stalo se, že papež Hadrian sdílel pozdní smýšlení Mikulášovo a přijal věrozvěsty41