OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Odtud zvolna se šířilo učení křesťanské, odtud tu a tam obracel se lid na cestu víry, odtudzrnečko rozsévačovo klíčilo v hlubinách duší. Odtud bratři soluňští neumdlévajíce kázalipravdu křesťanskou. I byli učiteli i rádci, byli kněžími a rozdíleli milost a pokoru a útěchunejkrásnější. Při té práci starali se pak, aby shromáždili i učenníky a vštípili jim znalost písmai znalost zákona, nezbytnou pro pokračování v díle započatém.Než to všechno bylo vykonáno, uplynulo více než tři a půl roku.Tehdy ukončivše své svaté poslání rozžehnali se bratři soluňští s Rastislavem i se synovcemjeho, knížetem nitranským, a vydali se s žáky na cestu do Benátek, aby se z toho přístavníhoměsta plavili do Cařihradu. Tam měli býti slovanští učenníci vysvěceni na kněze.I šli, brali se Panonií a přišli do krajiny knížete Kocela, který se ujal vlády po smrti svého otcePribyny.Po příkladu mrtvého knížete vyznával pak Kocel lesk a nádheru, sílu i moc. Trval na zálibácha lásce Pribynově, s věrností následoval jeho kročeje, s věrností hleděl k městu Solnohradu amezi Franky hledal svůj vzor. I ožily v Kocelovi všechny myšlenky, jež Pribyna snul v Nitře,a obletovaly knížete jako ptáci.Stalo se však, že bratři soluňští, Metod a Konstantin, sešli se na své pouti zemí slovinskou sesynem Pribynovým. Stalo se, že jejich chudičký průvod vkročil do hradu Kocelova.Prach pokrýval jejich opánky, prach byl čabrakou jejich soumarů, prach a pokora zdobily čelobratří i čelo průvodu. Pražádný otrok nekráčel v tom malém zástupu, pražádný sluha munesloužil, pražádný nosič nevlekl jeho břemena. Šli jako chodívá hlouček chuďasů. Šli mlčky,šli zpívajíce a ticho a píseň a modlitba střídaly se na jejich rtech.Když průvod stanul před knížetem slovinským, sňal Konstantin truhlici s ostatky svatéhoKlimenta, kterou nesl na rameni, a oslovil Kocela. Byl sláb, byl zemdlen, pot stékal mu s čelaa vlhké vlasy lpěly na jeho spáncích. I podobal se ubožáku a člověku nejbídnějšímu, alepoprašek nesrozumitelné slávy třpytil se za ním a jakási ozvěna nesmírného štěstí prochvívala40