OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

kolem nich v rodinách a v rodech. Tehdy byl statek společný a obcování mezi ženami a muživolné.Prales a vody měly pak slovanský lid k lovu. Čekával v bezcestí lesa na zvěř, a dříve než bylzdělán čeřen, zasahovaly jeho oštěpy veliké ryby tůní. Byl lovcem, pásl stáda a mýtě a pálepralesy zvolna se učil vzdělávati zem. Vedra, přívaly vod a mráz naučily jej stavěti chýše.Hlad vedl jej k práci a země sdostatek úrodná skýtala mu pak zvěř i plodinu. Z té příčinynemusili Slované bažit po výbojích, nemusili opouštět kraj, ale setrvávali ve známýchkončinách. Společná práce vnukala jim povědomí rovnosti a tak Slovanům nikdo nevládl, alevšichni mluvili o věcech společných a každý sám sebe spravoval. Ve shromážděních patřilovšak prvenství nejstarším ženám. V rovině, kde řeka Bug přijímá mohutný přítok a kde sesama větví na šedesát devět ramen, ležel kraj řečený Stremba. Byl to kraj rašelinišť a nízkéholesa. Jediný pahorek zvedal se nad plochou mokřinu a na tom pahorku rostl po mnohá staletídub. Vůkolní pralesy noříce svůj kořen v bahno zůstávaly nízké, ale dub mohutněl a vzrůstal azvedal svou korunu výš a výše. Když proteklo korytem řeky nesmírné množství vod, když tyvody natisíckrát již zamrzly a když jejich ledy natisíckrát roztály, zdoutnal kmen řečenéhodubu a některé jeho větve usychaly. Tu bylo zdaleka viděti, jak se kostlivá ramena dubu rýsujíproti lesknoucí se vodě či proti bouřnému nebi. Strom stal se nepřehlednutelným s plochézemě i z vysokých oblak, neboť blesk bil do jeho větví a každá bouře s ním rozmlouvala.V jeho končině vládl pak strach.Když ale vystoupily vody a když příval hnal z nížiny zvěř, směřovala ta zvěř k pahorku alíhala tam po čas povodní. I bylo to místo šťastného lovu. Bylo to místo, kam se zachraňovalčlověk, zbloudivší v těch močálech, bylo to místo strachu a vyváznutí, bylo to místo různýchjmen: jména smrti a naděje, jména hněvu a milosti.Rod, který se nazýval zapomenutým jménem, táhl kdysi z kraje vysokého lesa se svýmiskopci a s bravem na bařinu, neboť bylo parné období a pastviska zasychala. Hlad je měl kspěchu. Šli ženouce svá bečící stáda a vlekouce smyky plné koží a proutěných stěn, z nichžstavěli domy. Na kožich a na trámech propletených proutím ležely oštěpy, rybářské sítě,kladiva, mlaty, šípy a luk. Slunce pálilo a smyk těžce klouzal po suchých travinách. Byly tojakési saně. Mužové i ženy opírali dlaň o jejich čela a kráčeli po jejich bocích vlekouce tuvelikou tíhu dál a dál. Za smyky a stádem kráčeli pak ti, kdo nesli na hlavách a na ramenou a4