OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Když Boris nepřicházel a když minul čas dosti dlouhý, dal oznámiti knížetivelkomoravskému, že v pokoji a míru opustí zemi, přisáhne-li mu Rastislav věrnost. Iodpověděl kníže s výšin děvínského hradu a učinil podle královy vůle.Metod a KonstantinKníže Rastislav vyznával víru křesťanskou a z celého srdce si přál, aby se ta víra křesťanskározšířila po vší jeho zemi. I obrátil se léta Páně 861 k papeži Mikuláši I. do Říma a prosil jej,aby slovanskému lidu poslal učitele, kteří by zvěstovali evangelium. Papež však nemělpražádnou lásku k divokým zemím Rastislavovým a odpověděl knížeti chladně. Když se tostalo, když byla vroucí prosba Rastislavova odmítnuta, přihodilo se, že král Ludvík Němecpožádal cara bulharského za přispění proti Rastislavovi. Potom kníže velkomoravskévypravilo posly k císaři východnímu, Michalovi, a ten císař slíbil zadržeti vojska bulharská.Skrze ty skutky a skrze tu přislíbenou pomoc prohloubilo se mezi Michalem a Rastislavemsmýšlení přátelské. I ožila cesta, která vedla ze sídlišť moravských na východ, a když nadešelčas, bralo se tou cestou nové poselstvo. Brali se po ní starci slynoucí vážností a mužové, kteřívynikali, pokud jde o rod i o počet stád. Šli nížinou a vposled údolím vysokých pohoří, ažpřišli k Cařihradu, až přišli k městu nesmírných hradeb, paláců a chrámů. Na výšinách věžekýval se zvon a jeho slavný hlas zněl v délce kročejů. I padlo poselstvo tváří k zemi. I zíralo súžasem k obrazům, jež zářily zlatem a planuly více než ohně a více než vody a více nežobloha.Když pak předstoupili poslové před císaře, který byl obklopen kněžími, poklonili se muvšichni a nejvýmluvnější z nich pravil:„Pane, lidé naši od pohanství jsou odstoupili a křesťanský zákon zachovávají. Nemáme všakučitele takového, který by naším jazykem pravou víru křesťanskou hlásal. I pošli nám, pane,biskupa, aby činil, oč žádáme. Neboť od nás na všechny strany dobrý zákon jest vycházel.“Císař odpověděl za velikého ticha a když skončil slyšení, vyvolil dva muže znejpovolanějších. Prvý z nich nazýval se Metod a druhý Konstantin. Byli pak to bratři asynové otce, který v Soluni zastával úřad svěřený mu císařem.38
K těm dvěma bratřím řekl Michal:„Jděte do zemí Rastislavových a jako dobří rozsévači způsobte, aby sémě víry Pána JežíšeKrista vzešlo v srdcích toho národa, a aby obcování křesťanské i mrav náš našel u nichmísta.“Metod a Konstantin přijali pokorně vůli císařovu a rozloučivše se s domovem vydali se nacestu.Ale dříve než odešli na Moravu, sestavil učený Konstantin písmo vyhovující jazykůmslovanským a přeložil nejdůležitější svaté texty, aby srozumitelnou řečí mluvily k lidu, kterýbažil po pravdě a poznání. Konstantin učinil to s velikou pílí a s velikou dovedností, neboťjeho vědění bylo obsáhlé a jeho duch pln horlivosti.I praví se, že Bůh mu skytl ducha převelikého a vlohu nesmírnou. Psáno pak jest, že moudrostboží vyvolila v srdci jeho obydlí sobě a na jazyku jeho jako na cherubínu že spočíval povždyDuch Svatý.Ale jako mysl a srdce Konstantinovo bylo silné, tak zůstal ten kněz chabý, pokud jde o tělo.Byl sláb, byl zdraví chatrného a jen touha po svatém díle jej oživovala.Když tedy Konstantin dokončil překlad Písma a když se on i jeho bratr Metod rozloučili sdomovem, vydali se na dalekou cestu. Šli krajinou, kterou procházela poselství Rastislavova,a překonavše bezpočet svízelů, stanuli léta Páně 863 na půdě velkomoravské. Tehdy vyšel jimv ústrety Rastislav a s Rastislavem kníže nitranské Svatopluk. I mluvila obě knížata k bratrůmsoluňským a Metod i Konstantin odpovídali jim:„Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem dobré vůle!“Za zpěvu a vykřikování brali se pak k chrámu a posvětili jej a sloužili mši svátou zpívajíce amluvíce jazykem srozumitelným všemu lidu.Zástup slyše ty prozpěvující hlasy a vida počínání Konstantinovo padl na kolena a jehopravice, jež uvykly svírati jílec či uzdu divokých koní, napodobovaly znamení kříže.39
- Page 4 and 5: kolem nich v rodinách a v rodech.
- Page 6 and 7: péči o jídlo. Jen Stařena rozho
- Page 8 and 9: I stalo se pak, že před shromáž
- Page 10 and 11: Uplynulo deset, dvacet, padesát, s
- Page 12 and 13: Jiní kupci, nakupující med, vosk
- Page 14 and 15: Posvátná socha jde v jejich čele
- Page 16 and 17: V první polovině století šesté
- Page 18 and 19: vláda jeho nikdy se nestala vládo
- Page 20 and 21: houkání avarské neslo se před j
- Page 23 and 24: Sicharius nebyl však obratný nada
- Page 25 and 26: ŘÍŠE VELKOMORAVSKÁPribynaKdyž
- Page 27 and 28: Pribyna naslouchal té řeči se vz
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31 and 32: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 33 and 34: Když se naplnil čas, a když ty d
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37: Když odešel a když se shromážd
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 64 and 65: Tak mluví o Ludmile pověst, ale t
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 80 and 81: Tehdy však stanul Boleslav mezi vl
- Page 82 and 83: zabil Václava. Zahubil jej. Dal za
- Page 84 and 85: Řka to, položil Boleslav ruku na
- Page 86 and 87: Boleslav zvěděv o králově tísn
Když Boris nepřicházel a když minul čas dosti dlouhý, dal oznámiti knížetivelkomoravskému, že v pokoji a míru opustí zemi, přisáhne-li mu Rastislav věrnost. Iodpověděl kníže s výšin děvínského hradu a učinil podle královy vůle.Metod a KonstantinKníže Rastislav vyznával víru křesťanskou a z celého srdce si přál, aby se ta víra křesťanskározšířila po vší jeho zemi. I obrátil se léta Páně 861 k papeži Mikuláši I. do Říma a prosil jej,aby slovanskému lidu poslal učitele, kteří by zvěstovali evangelium. Papež však nemělpražádnou lásku k divokým zemím Rastislavovým a odpověděl knížeti chladně. Když se tostalo, když byla vroucí prosba Rastislavova odmítnuta, přihodilo se, že král Ludvík Němecpožádal cara bulharského za přispění proti Rastislavovi. Potom kníže velkomoravskévypravilo posly k císaři východnímu, Michalovi, a ten císař slíbil zadržeti vojska bulharská.Skrze ty skutky a skrze tu přislíbenou pomoc prohloubilo se mezi Michalem a Rastislavemsmýšlení přátelské. I ožila cesta, která vedla ze sídlišť moravských na východ, a když nadešelčas, bralo se tou cestou nové poselstvo. Brali se po ní starci slynoucí vážností a mužové, kteřívynikali, pokud jde o rod i o počet stád. Šli nížinou a vposled údolím vysokých pohoří, ažpřišli k Cařihradu, až přišli k městu nesmírných hradeb, paláců a chrámů. Na výšinách věžekýval se zvon a jeho slavný hlas zněl v délce kročejů. I padlo poselstvo tváří k zemi. I zíralo súžasem k obrazům, jež zářily zlatem a planuly více než ohně a více než vody a více nežobloha.Když pak předstoupili poslové před císaře, který byl obklopen kněžími, poklonili se muvšichni a nejvýmluvnější z nich pravil:„Pane, lidé naši od pohanství jsou odstoupili a křesťanský zákon zachovávají. Nemáme všakučitele takového, který by naším jazykem pravou víru křesťanskou hlásal. I pošli nám, pane,biskupa, aby činil, oč žádáme. Neboť od nás na všechny strany dobrý zákon jest vycházel.“Císař odpověděl za velikého ticha a když skončil slyšení, vyvolil dva muže znejpovolanějších. Prvý z nich nazýval se Metod a druhý Konstantin. Byli pak to bratři asynové otce, který v Soluni zastával úřad svěřený mu císařem.38