OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když odešel a když se shromáždili ti, kdo podle rodu a majetku stáli před ostatními, když seshromáždili starci a knížata, docházel právě markrabí Karlman k hradišti Rastislavovu.Hotovil se vstoupiti a oděnci, kteří kráčeli v čele jeho průvodu, zvedali pěsti, aby zabušilitupým koncem oštěpu na hradní kůly. I učinili to, volali a bušili svými dřevci, ale Rastislavnedal otevříti závory. S výšin hradu neozvalo se vlídné oslovení a jen křik oděnců odpovídalkřiku.I srozuměl Karlman, že kníže neskytne mu pražádné pomoci proti králi. Odešel tedy od hradua odtud hledal odpuštění Ludvíkovo.V den, kdy se to stalo, mluvili před Rastislavem všichni, kdo rodem nebo podle majetku ksobě přináleželi. I mluvil muž nejstarší a po něm muž druhý a třetí, ale Rastislavnenaslouchal. Myslil na dary cara Borise. Myslil na kořist, kterou car uchvátil z pokladubyzantského, a to slovo, to jméno Byzanc, zůstávalo uvnitř jeho hlavy a lpělo mu na jazyku.Když z přemýšlení vzešel úradek, vypravil Rastislav posly do země byzantské a poslové řeklipak císaři východnímu:„Boris rozdílí dary, které odňal tvým pokladnicím. Boris ukládá o tvé panství. Boris a divocíjezdci bulharští vešli ve svazek s králem Ludvíkem, aby jejich moc byla posílena a aby s většívahou dolehli na země byzantské. Tomu spojení nestojí nic v cestě, leč vojska Rastislavova. Izastaví kníže velkomoravské krok králův, ale ty, císaři, udeř na jezdce Borisovy!“ Císařvyslechl posly a uváživ radu, rozkázal oděncům vtrhnouti do země bulharské.To se pak stalo roku 864, v době jarní rovnodennosti. Tehdy došlo k bitvě a tehdy byl carBoris poražen.Zatím Ludvík Němec přitáhl k Děvínu. Strmý hrad zvedal se před ním a král se zvrácenouhlavou zíral k temeni skály. Chtěl hrad rozvalit, chtěl ztéci skálu, ale nemohl se k ní přiblížit aani dlouhý, navečerní stín vojska nedotkl se jejího úpatí. I váhal král s útokem. Čekal. Čekalna vojska Borisova.37