OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

německé zcházely a řídly. Vítězství vzdalovalo se od nich. Sloužilo Rastislavovi. Šlo za ním,zkřížilo ruce za jeho hlavou a vposled vyrazilo jasný křik ze svých úst.I opustili Němci zemi Velkomoravskou.Tu bylo slyšeti jásot s temene skály a z podhradí a z lesů, kde se skrýval lid, i ze spálenišť,kam se navracel. Bylo slyšeti jásot a plesání. Mužové poznovu stavěli chýše a sháněli doohrad stáda a na zdupaných polích, jimiž prošlo královské vojsko, poznovu rostla pšenice,sladunka a len. V ten čas rozšířilo se jméno Rastislavovo daleko po okrscích země a drobnějšíknížata a ti, kdo podlehli v zápasech s Ludvíkem Němcem, utíkali se k němu o pomoc. Bylimezi nimi i Frankové. Byl mezi nimi i sám správce Východní marky říše německé, vévodaKarlman, syn Ludvíkův.Když se král dozvěděl o počínání svého syna a o jeho spolku s Rastislavem, rozhodl se vhněvu a v lítosti, že poznovu udeří na hradby děvínské. Svolal radu. Manové mlčky stálikolem něho a král v zadumání zřel na svůj meč. Tu si vzpomínal, tu přemýšlel o strmémhradišti (jež je sama skála a výšina nedostupná) a při tom vzpomínání zdál se mu meč, kterýsvíral v pěsti, lehounký jako proutek. Při tom vzpomínání byla Ludvíkova mysl sklíčena akrál zřel sebe sama, jak bez moci stojí pod nesmírnou skálou. Zřel rovinu, pruh řeky a hradhrozící na západ i východ.Když minula chvíle, když Ludvík Němec setřásl chmurné myšlenky, a když se zvedl ze svéhozadumání, oslovil své rádce a řekl:„Manové, uvedl jsem v panování Rastislava, ale Rastislav splácí mi věrolomností. A dále:Můj vlastní syn, Karlman, kterého jsem učinil markrabím, pozvedl se proti mně a vešel vespolek s knížetem moravským a hledá u něho pomoci. Zrada přisedá k zradě, druh opřel se odruha, a já pak nevím, kterého z obou mám dříve potrestat. Držím v své ruce jediný meč:Vyvolte tedy, manové, vy moji vzácní pomocníci, posly, aby spěchali do země bulharské amluvili před vládcem bulharským, že já, král Ludvík, skytnu mu tolik kořisti, kolik unesousoumaři jeho vojska, když mi propůjčí ten meč druhý. Vyvolte posly, nechť mluví předvládcem bulharským, že jsem upadl do hněvu, jako se upadá do těžké nemoci, a že si žádámjeho přispění. Bezpečnost a přízeň královská a polovina kořisti bude mu dána, kdyžuposlechne toho poselství.“35