OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

I stalo se léta 846, že král Ludvík Němec vtrhl se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nadMojmírem odvedl ho v poutech. Potom Ludvík ze své vůle královské dosadil na knížecí stolecsynovce Mojmírova Rastislava. Když Pribyna uslyšel tu zvěst, zaradoval se a tím horlivějisloužil králi. Odtud nebránila již žádná překážka, aby Ludvíkova vůle platila po všechknížetstvích slovanských: v Chorvatsku, v zemi slovinské, v Nitře a po krajích moravských.Odtud již nikdo nestál v cestě německému králi. Všechna knížata slovanská měla mu sloužitia sláva jeho jména a výbornost mravů německých slynula v šíř i dál.To vše platilo za zjevnou pravdu. Tomu přisvědčoval král i biskup i říšská markrabata, aleúradek národů směřoval proti podobným myšlenkám. Uzrával. Když pak uzrál, ozval sejakýsi hlas a mluvil k porobenému lidu a ukázal jim vůdce, který se měl státi nástrojem tohoúradku.Bylo souzeno, aby se zastavil krok králův.Bylo souzeno, aby řeč, která ustupovala ze sidlišť dvořanů a kupců, opět zazněla starou silou.Bylo ustanoveno v tajemství příběhů, jež se řídí silami povědomými i silou skrytou, aby řeč,která je dechem národů, byla zachována slovanskému lidu.I rostla vypravování o Rastislavovi. Zmáhal se hovor o knížeti, který se odvrátil od Ludvíka aupevňuje staré obyčeje. S řečí a vypravováním mohutněla pak sláva toho knížete.To byla věc šťastná, ale se štěstím přicházejí i věci neblahé. Se štěstím přichází nenávist izáští. Ty byly vloženy do srdce Pribynova.Když slovinský kníže býval sám, zdávalo se mu, že slyší táhlý křik Mojmírova vojska, zřelsvé planoucí stavby, zřel hradiště, jež se obrací v popel a troud, zřel oštěpy, které velikoudélkou přesahují hlavy divokých koní, zřel, jak se vlní ta smečka bojovníků, zřel nataženékrky, zřel zkrvavené nozdry, zřel zničení, jež skáče za ocasem války. A dále viděl vznešenékupce i jemný stůl královský i zkázu i pořádek. Tu se chápal meče, tu vztyčil hlavu a sliboval,že se pomstí.32

Když se naplnil čas, a když ty dvě věci, totiž sláva Rastislavova a hněv Pribynův, vzrostly tak,že jedna musila pozříti druhou, vytrhla vojska obou knížat proti sobě.Širý lán pokryl se válečným lidem. Pluk stál před plukem. Les proti lesu. Houština směřovalaproti houštině. Šly blíž a blíž, pádily, hnaly se skokem. Meč zněl o meč, dřevce se lámala vútrobách a krev kouřila z ran.Tu, uprostřed vířícího boje a za svitu oštěpů a za ohlušujícího třesku zbraní, zdálo sePribynovi, že zahlédá pochýlenou hlavu a vztažené ruce věštce, který mluvil jeho zkázu.Zdálo se mu, že vidí nadcházející konec, zdálo se mu, že smrt sahá k jeho meči.Vojsko Pribynovo již kolísalo, oděnci obraceli se k útěku a Rastislav se zdviženým mečem seblížil k Pribynovi.Staré nepřátelství hnalo je proti sobě. Stará zášť, jež na posměch lidskému srdci obracípřátelství a lásku bratrskou v hada, zvedala jejich pravice.Když se srazili, když zazněla jejich zbroj, když Rastislav dal poznovu dopadnouti svémumeči, zřítil se kníže Pribyna s koně a padl na tvář. Byl zabit. Padl na oslněnou tvář a oběvojska křičela jediným hlasem.Bitva ustávala, jezdci sesedli s koní, a zatím co jiní vojínové pronásledovali prchající šik,prodléval Rastislav nad mrtvolou Pribynovon.DěvínLéta Páně 846 vtrhl Ludvík Němec se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nad Mojmíremdosadil na stolec knížecí jeho synovce Rastislava. Odtud věřili rádcové královští i sám králLudvík, že se říše Velkomoravská již nepozvedne. I radovali se z toho a v naději, že novýkníže zůstane králi zavázán, nestřežili jeho kroků.33

I stalo se léta 846, že král Ludvík Němec vtrhl se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nadMojmírem odvedl ho v poutech. Potom Ludvík ze své vůle královské dosadil na knížecí stolecsynovce Mojmírova Rastislava. Když Pribyna uslyšel tu zvěst, zaradoval se a tím horlivějisloužil králi. Odtud nebránila již žádná překážka, aby Ludvíkova vůle platila po všechknížetstvích slovanských: v Chorvatsku, v zemi slovinské, v Nitře a po krajích moravských.Odtud již nikdo nestál v cestě německému králi. Všechna knížata slovanská měla mu sloužitia sláva jeho jména a výbornost mravů německých slynula v šíř i dál.To vše platilo za zjevnou pravdu. Tomu přisvědčoval král i biskup i říšská markrabata, aleúradek národů směřoval proti podobným myšlenkám. Uzrával. Když pak uzrál, ozval sejakýsi hlas a mluvil k porobenému lidu a ukázal jim vůdce, který se měl státi nástrojem tohoúradku.Bylo souzeno, aby se zastavil krok králův.Bylo souzeno, aby řeč, která ustupovala ze sidlišť dvořanů a kupců, opět zazněla starou silou.Bylo ustanoveno v tajemství příběhů, jež se řídí silami povědomými i silou skrytou, aby řeč,která je dechem národů, byla zachována slovanskému lidu.I rostla vypravování o Rastislavovi. Zmáhal se hovor o knížeti, který se odvrátil od Ludvíka aupevňuje staré obyčeje. S řečí a vypravováním mohutněla pak sláva toho knížete.To byla věc šťastná, ale se štěstím přicházejí i věci neblahé. Se štěstím přichází nenávist izáští. Ty byly vloženy do srdce Pribynova.Když slovinský kníže býval sám, zdávalo se mu, že slyší táhlý křik Mojmírova vojska, zřelsvé planoucí stavby, zřel hradiště, jež se obrací v popel a troud, zřel oštěpy, které velikoudélkou přesahují hlavy divokých koní, zřel, jak se vlní ta smečka bojovníků, zřel nataženékrky, zřel zkrvavené nozdry, zřel zničení, jež skáče za ocasem války. A dále viděl vznešenékupce i jemný stůl královský i zkázu i pořádek. Tu se chápal meče, tu vztyčil hlavu a sliboval,že se pomstí.32

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!