OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
I stalo se léta 846, že král Ludvík Němec vtrhl se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nadMojmírem odvedl ho v poutech. Potom Ludvík ze své vůle královské dosadil na knížecí stolecsynovce Mojmírova Rastislava. Když Pribyna uslyšel tu zvěst, zaradoval se a tím horlivějisloužil králi. Odtud nebránila již žádná překážka, aby Ludvíkova vůle platila po všechknížetstvích slovanských: v Chorvatsku, v zemi slovinské, v Nitře a po krajích moravských.Odtud již nikdo nestál v cestě německému králi. Všechna knížata slovanská měla mu sloužitia sláva jeho jména a výbornost mravů německých slynula v šíř i dál.To vše platilo za zjevnou pravdu. Tomu přisvědčoval král i biskup i říšská markrabata, aleúradek národů směřoval proti podobným myšlenkám. Uzrával. Když pak uzrál, ozval sejakýsi hlas a mluvil k porobenému lidu a ukázal jim vůdce, který se měl státi nástrojem tohoúradku.Bylo souzeno, aby se zastavil krok králův.Bylo souzeno, aby řeč, která ustupovala ze sidlišť dvořanů a kupců, opět zazněla starou silou.Bylo ustanoveno v tajemství příběhů, jež se řídí silami povědomými i silou skrytou, aby řeč,která je dechem národů, byla zachována slovanskému lidu.I rostla vypravování o Rastislavovi. Zmáhal se hovor o knížeti, který se odvrátil od Ludvíka aupevňuje staré obyčeje. S řečí a vypravováním mohutněla pak sláva toho knížete.To byla věc šťastná, ale se štěstím přicházejí i věci neblahé. Se štěstím přichází nenávist izáští. Ty byly vloženy do srdce Pribynova.Když slovinský kníže býval sám, zdávalo se mu, že slyší táhlý křik Mojmírova vojska, zřelsvé planoucí stavby, zřel hradiště, jež se obrací v popel a troud, zřel oštěpy, které velikoudélkou přesahují hlavy divokých koní, zřel, jak se vlní ta smečka bojovníků, zřel nataženékrky, zřel zkrvavené nozdry, zřel zničení, jež skáče za ocasem války. A dále viděl vznešenékupce i jemný stůl královský i zkázu i pořádek. Tu se chápal meče, tu vztyčil hlavu a sliboval,že se pomstí.32
Když se naplnil čas, a když ty dvě věci, totiž sláva Rastislavova a hněv Pribynův, vzrostly tak,že jedna musila pozříti druhou, vytrhla vojska obou knížat proti sobě.Širý lán pokryl se válečným lidem. Pluk stál před plukem. Les proti lesu. Houština směřovalaproti houštině. Šly blíž a blíž, pádily, hnaly se skokem. Meč zněl o meč, dřevce se lámala vútrobách a krev kouřila z ran.Tu, uprostřed vířícího boje a za svitu oštěpů a za ohlušujícího třesku zbraní, zdálo sePribynovi, že zahlédá pochýlenou hlavu a vztažené ruce věštce, který mluvil jeho zkázu.Zdálo se mu, že vidí nadcházející konec, zdálo se mu, že smrt sahá k jeho meči.Vojsko Pribynovo již kolísalo, oděnci obraceli se k útěku a Rastislav se zdviženým mečem seblížil k Pribynovi.Staré nepřátelství hnalo je proti sobě. Stará zášť, jež na posměch lidskému srdci obracípřátelství a lásku bratrskou v hada, zvedala jejich pravice.Když se srazili, když zazněla jejich zbroj, když Rastislav dal poznovu dopadnouti svémumeči, zřítil se kníže Pribyna s koně a padl na tvář. Byl zabit. Padl na oslněnou tvář a oběvojska křičela jediným hlasem.Bitva ustávala, jezdci sesedli s koní, a zatím co jiní vojínové pronásledovali prchající šik,prodléval Rastislav nad mrtvolou Pribynovon.DěvínLéta Páně 846 vtrhl Ludvík Němec se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nad Mojmíremdosadil na stolec knížecí jeho synovce Rastislava. Odtud věřili rádcové královští i sám králLudvík, že se říše Velkomoravská již nepozvedne. I radovali se z toho a v naději, že novýkníže zůstane králi zavázán, nestřežili jeho kroků.33
- Page 4 and 5: kolem nich v rodinách a v rodech.
- Page 6 and 7: péči o jídlo. Jen Stařena rozho
- Page 8 and 9: I stalo se pak, že před shromáž
- Page 10 and 11: Uplynulo deset, dvacet, padesát, s
- Page 12 and 13: Jiní kupci, nakupující med, vosk
- Page 14 and 15: Posvátná socha jde v jejich čele
- Page 16 and 17: V první polovině století šesté
- Page 18 and 19: vláda jeho nikdy se nestala vládo
- Page 20 and 21: houkání avarské neslo se před j
- Page 23 and 24: Sicharius nebyl však obratný nada
- Page 25 and 26: ŘÍŠE VELKOMORAVSKÁPribynaKdyž
- Page 27 and 28: Pribyna naslouchal té řeči se vz
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37 and 38: Když odešel a když se shromážd
- Page 39 and 40: K těm dvěma bratřím řekl Micha
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
- Page 62 and 63: Někteří přední mužové češt
- Page 64 and 65: Tak mluví o Ludmile pověst, ale t
- Page 66 and 67: zvířata a prchli. I chtěli to u
- Page 68 and 69: Ale do lidských srdcí je vdmychnu
- Page 70 and 71: poznovu žádal, aby se zřekla zá
- Page 72 and 73: záhy pálili věci nejpotřebněj
- Page 74 and 75: „Byl ti dán meč, Václave. Co t
- Page 76 and 77: popásala klisnička. Byla osedlán
- Page 78 and 79: Zatím co míjela chvilka za chvilk
- Page 80 and 81: Tehdy však stanul Boleslav mezi vl
I stalo se léta 846, že král Ludvík Němec vtrhl se svými vojsky na Moravu a zvítěziv nadMojmírem odvedl ho v poutech. Potom Ludvík ze své vůle královské dosadil na knížecí stolecsynovce Mojmírova Rastislava. Když Pribyna uslyšel tu zvěst, zaradoval se a tím horlivějisloužil králi. Odtud nebránila již žádná překážka, aby Ludvíkova vůle platila po všechknížetstvích slovanských: v Chorvatsku, v zemi slovinské, v Nitře a po krajích moravských.Odtud již nikdo nestál v cestě německému králi. Všechna knížata slovanská měla mu sloužitia sláva jeho jména a výbornost mravů německých slynula v šíř i dál.To vše platilo za zjevnou pravdu. Tomu přisvědčoval král i biskup i říšská markrabata, aleúradek národů směřoval proti podobným myšlenkám. Uzrával. Když pak uzrál, ozval sejakýsi hlas a mluvil k porobenému lidu a ukázal jim vůdce, který se měl státi nástrojem tohoúradku.Bylo souzeno, aby se zastavil krok králův.Bylo souzeno, aby řeč, která ustupovala ze sidlišť dvořanů a kupců, opět zazněla starou silou.Bylo ustanoveno v tajemství příběhů, jež se řídí silami povědomými i silou skrytou, aby řeč,která je dechem národů, byla zachována slovanskému lidu.I rostla vypravování o Rastislavovi. Zmáhal se hovor o knížeti, který se odvrátil od Ludvíka aupevňuje staré obyčeje. S řečí a vypravováním mohutněla pak sláva toho knížete.To byla věc šťastná, ale se štěstím přicházejí i věci neblahé. Se štěstím přichází nenávist izáští. Ty byly vloženy do srdce Pribynova.Když slovinský kníže býval sám, zdávalo se mu, že slyší táhlý křik Mojmírova vojska, zřelsvé planoucí stavby, zřel hradiště, jež se obrací v popel a troud, zřel oštěpy, které velikoudélkou přesahují hlavy divokých koní, zřel, jak se vlní ta smečka bojovníků, zřel nataženékrky, zřel zkrvavené nozdry, zřel zničení, jež skáče za ocasem války. A dále viděl vznešenékupce i jemný stůl královský i zkázu i pořádek. Tu se chápal meče, tu vztyčil hlavu a sliboval,že se pomstí.32
Change language