OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

V dobrém vnuknutí jsi se vrátil na můj hrad. V dobrém vnuknutí tě přivádí tvá pevnáoddanost. Přijímám tě přátelsky a v odvetu za věrné smýšlení ti svěřím vládu nad zemíslovinskou.“„Králi,“ řekl Pribyna. „Králi Ludvíku, žádal jsem tě o jinou zemi, ale půjdu tam, kam miradíš. Obrátím prales na úrodná pole a způsobím, že uprostřed těch polí vzniknou chýše. Lidébudou bydliti v osadách a tvrz, kterou vzdělám, skytne bezpečí tvé říši. Potom způsobím, abylid slovinský uvěřil v čaromoc kříže a byl živ podle mravů, které se ti líbí.“Řka to zachvíval se Pribyna blaženstvím, neboť viděl u svých škorní cestu odbočující z krajestísněnosti do krajin štěstí. Pociťoval přitom radost, která pálí silněji než rána mečem.Blaženství dotýkalo se jeho srdce i jeho čela, divoké chtění a dychtivost škubala jeho žilami.Tu pohlédl k Ratbodovi a zřel, že má hlavu sklopenu. Potom obrátil zrak tam, kde stáliLudvíkovi rádcové, a viděl, že všichni činí jako Ratbod. Jedině král hleděl mu do tváře. Tupostoupil Pribyna k tlumočníkovi a uchopiv jej za zápěstí a stisknuv silně jeho ruku, pravil:„Vzkazuji králi lásku! Vzkazuji markrabímu, aby poslouchal zvěst, která přijde z mé země!Až se to stane, až uslyší o hradu Mosaburku, ať rozkáže kupcům, aby se vydali v tu stranu.Jejich mrav bude tam vážen, jejich obyčej bude uctíván a vše, co uzří, bude se podobati Nitřea hradům bavorským.“Když Pribyna skončil svou řeč a když se rozžehnal s králem i s jeho many, vsedl na kůň a sdružinou se bral do země slovinské. Jeli opět lesem, po horách a rovinou, která se sklání kjezeru Blatenskému. Jeli mnoho dní a po celou tu dobu zžírala Pribynu touha po práci a dílevladařském. I zřel se ve kvetoucí Nitře. Zřel se, jak pokořen prchá z té země, zřel širé zástupyMojmírovy, a tu se v jeho srdci splétala touha po nových věcech se záštím a hněvem. Ty dvěvěci, to jest smýšlení žádostivé moci a smýšlení naplněné hněvem, setrvaly při něm do konceživota.Mocný hrad, který byl podle slibu nazván Mosaburk, tyčil se již na vysokém návrší. Pobezpečných cestách kráčeli kupci, les vůkol sídlišť zřídl a obrátil se v úrodná pole, nový abohatý život vnikal do země panonských Slovinců, ale srdce knížete se netišilo. Táž touhahnala jej vpřed, táž nenávist obracela jeho hlavu k hranici říše Mojmírovy.31