OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

I zdálo se, že není vyváznutí ze strašné nouze. Zdálo se, že lid, který byl hnán záštím knížat akterý se pobíjel v nejkrvavějších bitvách a který byl ponižován a zraňován a jitřen, sám k soběpocítí nenávist a rozdělí se podle svých vládců. Zdálo se, že lid právě se seskupující buderoztříštěn. – Ale duch, který tkví ve věcech života a který sám je život, skytl mu mocnější sílu,než skýtá troubení k bitvám; a vztahy a společenství práce a společenství jazyka a to, coneumírá, a to, co věčně bude opravovati zrady a omyly vládců, učinily jej pevným. Učinily jejnárodem. Zklamán, zbit, o hladu, bez štěstí, bez pokoje a bez panovníka, který právem mohlnositi svůj plášť, český lid žil po třicet let. Po třicet let čekal, po třicet let se blížil k šfastnézměně.Tehdy se naplňovaly podmínky nového uspořádání moci. Tehdy přicházela doba zakládáníměst a nových způsobů díla. Tehdy bila gotika na dveře a rytíři zvedali korouhev a kupecsvým měšcem odzváněl starým časům. Tehdy lid dvojnásob mohl želeti selského knížete,který, vpeřeu v proud nového věku jako nějaká vlna, sám stal by se proudem a silou tohotoproudu.V porobě plyne čas jen zvolna. V područí přeletuje myšlenka skutky málo slavné a každévzpomínání se vrací devětkrát. I vypravovaly se o selském knížeti přerůzné bajky. Prvnípřipodobnila jeho tvář rysům svatého Václava, druhá mu dala andělského průvodce, a když sekřižácké výpravy ozvaly opět jménem starého Cařihradu, vložila bajka třetí do úst selskéhoknížete řeč připomínající řeči východní.Ale je v tom ztajen nějaký smysl? Proč se mluví o andělech? Proč se mluví o Cařihradu?Proč? Zbůhdarma. Namátkou. Z potřeby básně. Z rozkazu bloudící ozvěny a proto, že i věcinejstarší leží v síti přítomného času a protože touha je jako člunek v rukou tkalcových a jakomeč, který i ve snách dobývá ztracenou zemi.277