OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

odhodlal se Soběslav rozděliti svá vojska. Václav se uchýlil do Olomouce a kníže spěchal sezbytkem bojovníků do Čech.Vposled rozbil Soběslav tábor na hoře, která se zvedá nad dnešním Miličínem a které jestjméno Kalvárie. Tu k němu přišly stráže předních řad a řekly mu:„V údolí mezi lesy jde vojsko, a pokud můžeme rozeznati, nejsou to bojovníci, jak lze vídati,ale lid divně ozbrojený. Jde v spořádaném zástupu.“Kníže zřídil šik a s mečem v hrsti čekal. Byl opatrný, rozestavil lučištníky, ukázal místo jízděa opřel jeden sbor sborem druhým. Ta práce byla však marná a zbytečná, neboť vojsko, kterépřicházelo, bylo vojsko přátelské. Byli to sedláci, byl to Ojíř.„Pane,“ řekl ten starý služebník, „dopustil jsem se těžkého provinění, když jsem dopomohl kútěku Konrádovi a tys mne zapudil. Přijmi mě nyní! Přijmi vojsko, které přivádím. Přijmisvůj lid a svého služebníka!“Kníže poručil Ojíře Bohu a odpověděl, že mu již odpustil a že nemyslí na neblahou příhodu aže na ni zapomněl a že se nechce nikdy zmíniti o tom, co se přihodilo.Potom se Soběslav poptával po novinách a zvěděl, že císař udělil zemi českou v lénoBedřichovi a že Bedřich sbírá vojsko a obchází knížata znepřátelená, aby mu dopomohla kpřístupu na trůn.Tu neblahou zvěst oznámil knížeti Ojíř, a sotva jt vyslovil, umlkl. Ustal v řeči prvé a započalřeč druhou a vyložil v ní, že hlas věrnosti volá lid, aby se srazil kolem svého pána a abyochraňoval dílo započaté knížetem Soběslavem.Když to řekl, mužové vstávali na špičky a ozvalo se volání a hlas po hlase opakoval ta dvěposlední slova. I bili do štítů, tiskli si skráně a jejich uchvácená řeč se vracela k drahémujménu selského knížete.Konec274