OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Co měl teď Konrád činiti? Na vnějším nádvoří Hrádku zuřila druhá bitva a kníže se dal v tustranu. Po několika skocích střetl se však s Ojířem a vyraziv mu meč uchvátil ho za zápěstí ahlasem zchváceným řekl:„Starče, na tvé naléhání jsem se postavil na stranu knížete. Šel jsem do země Jindřichovy avěru, jsem dobrý přítel toho, kdo mě chce zabít. Pomoz mi! Zachraň svého pána od hříchu!Vyveď mě z toho nebezpečí!“Řka to, cloumal Ojířem a jedním dechnutím vyrazil ze sebe tolik přísah a tolik vyhrožování,že Ojíř podlehl. Měl za to, že Konrád mluví pravdu. Lichotila mu obmyslná a lživá zmínka ozásluhách při usmíření knížat. Smiloval se. Ukázal Konrádovi místo, kde hradby bylyprolomeny děrou (aby mohla odtékati voda) a v nesmírném zmatení mu pomohl nadzvednoutimříž nad jejím ústím. Tak Konrád Ota unikl z hradu.SedláciNedlouho potom padl Bedřich Český k císařovým nohám a řekl mu:„Čechy jsou rozchváceny, šlechticové žijí tam v područí, právo tam nemá místa a tvoje mocve skutcích Soběslavových je tupena. Učiň, císaři, aby ten vládce nehodný, Soběslav, bylzbaven moci a vlož ji do mých rukou. To jest dědictví, které očekávám s věrností a sdůvěřováním!“Císař odpověděl Bedřichu Českému milostivě. Přijal od něho poklad a pranic se neohlížeje naprávo šlechticů voliti si svého panovníka, propůjčil Bedřichovi Čechy v léno.Zatím Konrád Ota, který unikl z Hrádku, hledal přispění u Leopolda Rakouského, synanedávno zemřelého vévody Jindřicha, a ve spolku s tím starým nepřítelem táhl protiSoběslavovi. Kníže se octl ve veliké tísni, neboť pomoc, kterou mu přiváděl jeho nejmladšíbratr Václav, byla nepatrná, a české vojsko, pokud jde o počet, nemohlo se měřiti sprotivníky. Nicméně kníže vtrhl s Václavem do Znojemska. Leopold Rakouský dobyl všakjejich tábora a obrátil je na útěk. Hnali se močálem, prchali a když všechno bylo ztraceno,273